ECLI:CZ:US:2001:2.US.561.01
sp. zn. II. ÚS 561/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů JUDr. A. Š. a Ing. O. Š., právně zastoupených JUDr. J. N., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, č. j. 22 Cdo 846/2001-199, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 20. 9. 2001, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, č. j. 22 Cdo 846/2001-199, a to pro porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Unesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, č. j. 22 Cdo 846/2001-199, bylo dovolací řízení zastaveno s odůvodněním, že právní zástupce žalobců (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelů) JUDr. J. H., který zastupoval žalobce na základě generální plné moci ze dne 17. 3. 1992, a to v době, kdy zastoupení žalobců JUDr. J. H. trvalo, vzal dovolání zpět, a proto Nejvyšší soud dovolací řízení podle ust. §243b odst. 4 o. s. ř. zastavil.
V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo zastaveno řízení z důvodu zpětvzetí dovolání bývalým právním zástupcem stěžovatelů JUDr. J. H. podáním ze dne 27. 5. 1997. Dále bylo v předmětném rozhodnutí uvedeno, že JUDr. H. podáním ze dne 29. 5. 1997 vzal zpětvzetí dovolání zpět. Na základě žádosti stěžovatelů o vysvětlení obdrželi od JUDr. H. dopis, ve kterém jim sdělil, že on sám návrh na zpětvzetí dovolání ani podání, kterým mělo být zpětvzetí dovolání vzato zpět, nepodepsal, připustil však, že na návrhu byl použit otisk razítka jeho kanceláře. Vzhledem k této skutečnosti jsou stěžovatelé přesvědčeni, že byl učiněn úkon, který vlastně právním úkonem s účinky, které mu dává usnesení Nejvyššího soudu, není. Proto se stěžovatelé rozhodli proti výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu podat ústavní stížnost, neboť jsou přesvědčeni, že tímto rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatelů zaručená čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy, a proto nespadá do jeho pravomoci postup a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat a zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, nepostupují-li obecné soudy v souladu s Listinou, zejm. s ustanoveními hlavy páté, a svým postupem a rozhodnutím pak porušují právo na spravedlivý proces, či jiné základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Pravomoc Ústavního soudu je dána také tam, kde právní závěry obecných soudů jsou v extrémním rozporu s jejich skutkovým zjištěním. V projednávané věci však nejde o tento případ. Z předložených dokladů vyplývá, že plná moc právního zástupce stěžovatelů JUDr. J. H. v době, kdy Nejvyšší soud ČR rozhodoval (tj. 27. 5. 1997), stále trvala. V rámci této plné moci advokát stěžovatelů dne 29. května 1997 zpětvzetí odvolal, což v daném případě, jak zdůraznil Nejvyšší soud ČR s poukazem na občanský soudní řád, nebylo přípustné.
Odvolání advokátní plné moci JUDr. H. měnili stěžovatelé až 16. 7. 1997. Proto Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a ústavního práva dle čl. 11 Listiny.
V daném případě bude třeba, aby si uvedený problém stěžovatelé vyřešili s jejich původním právním zástupcem JUDr. H., neboť se jedná výlučně o problém mezi zastupujícími a zastoupenými.
Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu ÚS
V Brně dne 23. října 2001