ECLI:CZ:US:2001:2.US.562.01
sp. zn. II. ÚS 562/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti D., spol. s r.o., zastoupené jednatelem Z. N., právně zastoupené JUDr. A. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. 16 Co 485/2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka, která se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení II. a III. bodu výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. 16 Co 485/2000, kterými byl v bodu II. výroku potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 11. 2000, č. j. 10 C 142/2000-16, a v bodu III. rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle názoru stěžovatelky byl jednáním obou soudů porušen její právem chráněný zájem na provedení spravedlivého občanského soudního řízení a tím bylo její blíže nespecifikované právo, které chrání Ústava ČR a Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy (§72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Z obsahu rozsudku odvolacího soudu nebylo zjištěno, že by se tento soud svým rozhodnutím dostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Odvolací soud rozhodl výše uvedeným způsobem, když dospěl k závěru, že stěžovatelka napadla pracovněprávní úkon svého bývalého zaměstnance po uplynutí dvouměsíční prekluzívní lhůty podle §64 zákoníku práce. Tuto skutečnost stěžovatelka nezpochybňuje, nicméně polemizuje se závěry, které obecné soudy učinily, když písemnost nadepsanou jako "O. K. - výpověď" posoudily podle jejího obsahu jako okamžité zrušení pracovního poměru podle §54 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Zde s ohledem na výše uvedené uplynutí prekluzívní lhůty podle §64 zákoníku práce Ústavní soud konstatuje, že výklad ustanovení §54 odst. 1 písm. b), §64 a §240 zákoníku práce jako obyčejného zákona je v kompetenci obecných soudů. Bylo věcí obecných soudů, aby podle výše uvedených ustanovení zákoníku práce posoudily, zda text "Rozvazuji pracovní poměr okamžitou výpovědí dle §54 odst. 1 písm. b/ ZPr z důvodu nevyplacení mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti" vyvolá právní účinky, které zákoník práce s takovým projevem vůle spojuje. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nemůže do rozhodovací činnosti obecných soudů, ani do výkladu obyčejných zákonů obecnými soudy zasahovat, pokud nejsou současně dány podmínky čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Zásah do základních práv a svobod stěžovatelky Ústavní soud neshledal. K tomu je třeba poznamenat, že obecná tvrzení stěžovatelky sama o sobě nemohou založit opodstatněnost ústavní stížnosti.
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnut jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2001
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu Ústavního soudu