ECLI:CZ:US:2001:2.US.579.2000
sp. zn. II. ÚS 579/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. M. F., zastoupeného advokátem JUDr. M. Z., o ústavní stížnosti proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 9. 1998, čj. 5 Sm 420/98-80, směnečnému platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 9. 1998, čj. 5 Sm 425/98-74, a směnečnému platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 9. 1998, čj. 5 Sm 426/98-71, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se, s odvoláním na porušení čl. 90 Ústavy ČR a porušení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Brně a odložení jejich vykonatelnosti podle ustanovení §79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ke zmíněným porušením údajně došlo vyznačením právní moci platebních rozkazů a jejich vykonatelnosti bez toho, že by předmětná rozhodnutí byla navrhovateli doručena. V této souvislosti navrhovatel upozornil na ustanovení §175 odst. 1 o.s.ř., dle kterého musí být směnečný platební rozkaz doručen do vlastních rukou odpůrce.
Ústavní soud si ke svému rozhodnutí vyžádal spisový materiál Krajského obchodního soudu v Brně, jehož rozhodnutí byla napadena (sp. zn. 5 Sm 420/98, 5 Sm 425/98 a 5 Sm 426/98-71), z nichž zjistil následující:
K návrhům Banky H., a.s., Brno (v původním řízení navrhovatele), projednávaným u Krajského obchodního soudu v Brně pod sp. zn. 5 Sm 420/98, sp. zn. 5 Sm 425/98 a sp. zn. 5 Sm 426/98 byly dne 29. 9. 1998 vydány tři směnečné platební rozkazy na zaplacení částky 3.256.787,- Kč s postižními právy (čj. 5 Sm 420/98-80), částky 5.412.658,- Kč s postižními právy (čj. 5 Sm 425/98-74) a částky 3.529.814,- Kč s postižními právy (čj. 5 Sm 426/98-71). Uvedená rozhodnutí byla doručena prvnímu žalovanému, M., a.s., dne 22. 10. 1998. Navrhovatel (v původním řízení druhý žalovaný) nebyl podle doručenek, založených ve spisech, zastižen v místě doručení, a to přes výzvy, zanechané mu ve všech případech dne 22. 10. 1998. Zásilka byla po novém pokusu o doručení dne 23. 10. 1998 uložena na poště. Po marném uplynutí lhůty určené k vyzvednutí byly zásilky vráceny zpět odesílateli - Krajskému obchodnímu soudu v Brně. Jak Ústavní soud dále ze spisů zjistil, soud poté, co uplynula i lhůta k podání námitek (§175 odst. 1, věta prvá, o.s.ř.), vyznačil na napadených rozhodnutích doložku právní moci s datem 11. 11. 1998.
Podle ustanovení §175 odst. 1 o.s.ř. musí být směnečný platební rozkaz doručen do vlastních rukou odpůrce. Náhradní doručení není ovšem vyloučeno, a to na rozdíl od případu platebního rozkazu ve smyslu §173 odst. 1 o.s.ř. Z doručenek založených ve spisovém materiálu se podává, že v projednávaném případě proběhlo řádné náhradní doručení podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. a třetím dnem následujícím po dni uložení (26. 10. 1998) nastala fikce doručení. Od tohoto dne navrhovateli běžela lhůta pro případné uplatnění námitek a po marném uplynutí této lhůty nabyla napadená rozhodnutí právní moci.
Protože tedy došlo k řádnému doručení napadených rozhodnutí, Ústavní soud byl nucen konstatovat, že navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (zde podání námitek podle §175 odst. 1 o.s.ř.) a podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je tak návrh nepřípustný.
S ohledem na skutečnost, že navrhovatel dále ve svém podání poukázal na to, že napadená rozhodnutí "přesahují jeho zájmy", neboť zasahují i do práv jiných osob, Ústavní soud se zabýval i eventuální možností aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Použití uvedeného ustanovení v projednávaném případě nepřichází v úvahu, neboť navrhovatel ústavní stížnost podal až dne 29. 9. 2000, tedy po uplynutí lhůty jednoho roku od doručení napadených rozhodnutí.
Pokud jde o návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, Ústavní soud má za to, že rozhodnutím ve věci odpadl k vydání rozhodnutí o odložení vykonatelnosti důvod.
S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen návrh jako nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj