ECLI:CZ:US:2001:2.US.610.2000
sp. zn. II. ÚS 610/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti O. L., právně zastoupené JUDr. S. B., proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 4 T 19/2000, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2000, sp. zn. 5 To 475/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 13. 10. 2000, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 4 T 19/2000, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2000, sp. zn. 5 To 475/2000, a to pro porušení čl. 36 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Karviné byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. (před novelou - zák. č. 121/2000 Sb.), že v době od ledna 1999 do 11. 5. 1999 provozovala v Karviné-Hranicích hernu v počítačovém klubu "C. P. S.", kde za poplatek umožňovala hrát počítačové hry tak, že se počítačové hry přehrávaly na televizní obrazovky z CD disků pomocí PlayStationů zn. Sony v počtu 7 kusů a k nim celkem 38 kusů CD, přičemž neměla k půjčování počítačových her uzavřenou smlouvu se zástupcem výrobců a prodejců počítačových her na území ČR, firmou JRC Praha, čímž porušila ustanovení zákona č. 35/1965 Sb. o autorských právech a právech příbuzných a zároveň zasáhla práva společnosti Sony Computer Entertainment v Londýně, vlastnící autorská práva a ochrannou známku k softweru a k herním konzolím Sony PlayStation, čímž způsobila firmě JRC škodu ve výši 57 620 Kč a firmě Sony Computer Entertainment Europe škodu ve výši 20 823 Kč. Byl jí uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců na zkušební dobu 1 roku, peněžitý trest ve výši 40 000 Kč, dále trest propadnutí věci, a sice 39 kusů balení CD her, 7 kusů herních konzolí PlayStation Sony a 3 kusy analogových JoySticků Sony, jakož i dalších věcí listinného charakteru. Poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě zrušil výrok o trestu a sám rozhodl tak, že v podstatě uložil stejný podmíněný trest odnětí svobody, omezil trest propadnutí věcí na CD hry, konzoly PlayStation Sony a analogové JoyStick Sony a neuložil peněžitý trest.
Ústavní stížnost, koncipovaná jako další odvolání, má za to, že výrok o vině není správný. Namítá, že stěžovatelka umožnila řádným zakoupením techniky tuto užívat neurčitému okruhu osob - dětí za poplatek pro členy právnické osoby C., P. S., tedy občanskému sdružení řádně založenému. Nejednalo se proto o veřejné užití díla, jak uvádí oba soudy. Dále namítá, že nebyl vyslechnut jí navrhovaný svědek P. K., člen rady uvedeného sdružení.
Skutková podstata trestného činu porušování autorského práva podle §152 tr. zák. bezprostředně navazuje na autorský zákon č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V současné době došlo k úplné novelizaci zákonem ze dne 7. 4. 2000, zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů. Tak došlo i ke změně znění ustanovení §152 odst. 1 tr. zák. V době spáchání trestné činnosti platila původní právní úprava. Trestnou činnost stěžovatelky je třeba posuzovat podle zákona účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější (§16 odst. 1 tr. zák.). Nová zákonná úprava autorských práv spíše zpřísňuje a rozšiřuje ochranu práv autorských a jiných, takže pro stěžovatelku není příznivější, druhy trestů a trestní sazba zůstávají stejné. Proto není zapotřebí ke změně zákonné úpravy přihlížet.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, který je ústavní stížností napadán, přesvědčivě a obsáhle dovodil (str. 4, druhý odstavec), že v případě stěžovatelky nešlo o užití pro osobní potřebu, ale o veřejné užití půjčováním a pronájmem za poplatek (§45 odst. 2, písm. d) zák. č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud není další odvolací instancí a nepřísluší mu zasahovat do rozhodování obecných soudů zejména v tom případě, když skutkový stav věci byl náležitě zjištěn a závěry o vině z něho logicky vyplývají. V pravomoci Ústavního soudu je zasahovat tam, kde došlo k porušení základních lidských práv a svobod ve smyslu ust. čl. 8 Listiny, k čemuž v daném případě nedošlo.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 36 nebo čl. 40 odst. 2 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 10. ledna 2001