ECLI:CZ:US:2001:2.US.676.2000
sp. zn. II. ÚS 676/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti H. A., zastoupené JUDr. J. Ja., proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22.11.1999, č.j. 1 Kzn 1759/99, a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 14.6.1999, č.j. Zn 744/97-15, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelka uvádí ve svém návrhu, že dne 17.9.1997 podala trestní oznámení pro podezření z trestného činu neoprávněného zásahu do práva domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle ust. §249a odst. 2 tr. zákona a tr. činu podvodu podle ust. §250 tr. zákona na pracovníka a majitele firmy P., s r.o., P. Š. Oznámení bylo šetřeno orgánem Policie ČR, Krakovská 11, Praha 1 pod, č.j. OR1-3138/MO3 -TČ- 97, a odloženo usnesením ze dne 30.3.1999 pod, čj. OR 1-3138/MO3 -TČ-97, ve smyslu ust. §159 odst. 1 tr. řádu.
Proti shora uvedenému usnesení podala stěžovatelka stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 14.6.1999, čj. Zn 744/97-15, podle ust. §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná.
Dne 16.8.1999 podala navrhovatelka další stížnost, tentokrát k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Dopisem ze dne 9.9.1999 jí bylo sděleno, že stížnost byla postoupena z důvodu příslušnosti Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Dne 27.3.2000 podala stěžovatelka Ministerstvu spravedlnosti ČR podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Podnět byl označeným ministerstvem rovněž postoupen Městskému státnímu zastupitelství.
Dopisem ze dne 21.8.2000 bylo stěžovatelce Městským státním zastupitelstvím sděleno, že podání neobsahuje žádné nové skutečnosti a bez opatření bylo odloženo. Navrhovatelka dovozuje, že shora citovanými rozhodnutími došlo ke zneužití státní moci k potlačení základních práv a dále k porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jak to má na mysli ust. §249 odst. 2 tr. zákona.
Skutkově je obsahem podání trestních oznámení skutečnost, že podle tvrzení navrhovatelky došlo k přemístění věcí z kancelářských prostor v domě soukromých vlastníků pronajatých firmě stěžovatelky, spravovaného firmou P., s r.o. Pracovník této firmy vnikl v noci po rozbití okna do pronajatých prostor, neboť nájemníkem domu byla oznámena spravující firmě vodovodní havárie a stěžovatelka údajně nebyla k zastižení. Povolaný instalatér provedl opravu a přemístěné věci byly uloženy v uzamčené místnosti sousedního domu. Tuto skutečnost zjistila navrhovatelka až následující den a podala proto trestní oznámení pro násilné vniknutí, krádež a poté i podvod z toho důvodu, že podle jejího názoru byla vodovodní havárie zinscenována tak, aby věci náležející stěžovatelce byly nuceně vystěhovány z pronajatých prostor pro neplacení nájemného.
V souvislosti s násilným vniknutím do kanceláře své firmy stěžovatelka zdůrazňuje, že vzniklá škoda dosáhla údajně částky 300.000,-Kč.
Závěrem svého podání stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil všechna jí citovaná usnesení.
Přílohou návrhu byl svazek listin, obsahující jak sdělení shora označených státních orgánů, tak celkem tři usnesení Policie ČR, místního oddělení Prahy 1, a to ze dne 27.3.1998, čj.:OR1-178/MO3-TČ-98, o odložení oznámení podle ust. §159 odst. 1 tr. řádu, ze dne 8.3.1997, čj. :OR1-3138/MO3-TČ-97, kterým bylo podle ust. §159 odst. 4 tr. řádu rovněž odloženo oznámení ve věci podezření ze spáchání tr. činu a usnesení ze dne 28.10.1997, čj.:OR1-3138/MO3-TČ-97, o odložení oznámení podle ust. §159 odst. tr. řádu. Přiloženy byly dále kopie na ně navazujících usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, ze kterých se podává, že Obvodní státní zastupitelství na základě stížnosti spol. A., s.r.o. (resp. stěžovatelky) zrušilo ve dvou případech stížností napadené usnesení policejního orgánu a uložilo mu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením ze dne 14.6.1999, zn.744/97-15, rozhodl obvodní státní zástupce o zamítnutí stížnosti jako nedůvodné.
Přesto, že z obsahu podání (niko-li z jeho petitu, neboť ten je zcela neurčitý a nejasný) vyplývá, že stěžovatelka zřejmě hodlala napadnout ústavní stížností i jí uváděné usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22.11.1999, čj. 1 Kzn 1759/99, nepodařilo se obsah citovaného usnesení zjistit, neboť k návrhu nebylo přiloženo.
Ústavní soud si proto k posouzení oprávněnosti návrhu vyžádal od Městského státního zastupitelství shora označenou listinu, ze které vyplývá, že se nejedná o usnesení, ale o sdělení, jímž byl právní zástupce stěžovatelky vyrozuměn o odložení podnětu.
Ústavní soud je nejprve nucen konstatovat, že ústavní stížností napadenými usneseními nebylo žádným způsobem dotčeno právo navrhovatelky domáhat se ochrany svého vlastnictví občanskoprávní cestou.
K problematice neúspěšného podání trestního oznámení zaujal Ústavní soud právní názor v usnesení sp. zn. I.ÚS 84/99, uveřejněném pod č. 29, svazek 14 Sbírky nálezů a usnesení, C.H.Beck 1999, str. 291 kde konstatuje, že " ve skutečnosti, že státní zastupitelství zamítlo stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána totiž neexistuje."
Ve vztahu k úvaze o splnění podmínky včasného podání ústavní stížnosti uvedené v ust. §72 odst. 2 ve vztahu k ust. §72 odst. 4 zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud byl nucen konstatovat, že veškerá usnesení, jejichž zrušení se stěžovatelka tímto podáním domáhá, byla vydána a doručena stěžovatelce v období let 1997 - 1999. Jestliže tedy byla ústavní stížnost doručena tomuto soudu dne 21.11.2000, je nutno návrh, ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. b) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnou jako opožděný.
Současně však stížnost, ve smyslu ust. §43 odst. 2 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 29. ledna 2001