ECLI:CZ:US:2001:2.US.688.2000
sp. zn. II. ÚS 688/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 19 Co 522/2000, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 1996, č. j. 32 C 171/94-38, a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 1996, č. j. 26 E 3023/96-3, a dále ve věci návrhu na zrušení §30 odst. 1, §83 odst. 1, odst. 3 a odst. 4, §84 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále §138, §241 odst. 1 a odst. 2 věty druhé, §250a o. s. ř. ve znění pozdějších předpisů, přílohy k zák. č. 78/1999 Sb., sazebník soudních poplatků, §20 odst. 3, §22 odst. 1 věty za středníkem zák. č. 85/1996 Sb., a slov "stanoveným postupem" v čl. 36 odst. 1 zák. č. 2/1993 Sb., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť stěžovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě jí k tomu určené.
Dne 27. 11 2000 podala stěžovatelka osobně u Ústavního soudu stížnost, kterou se domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 19 Co 522/2000, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 1996, č. j. 32 C 171/94-38, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 1996, č. j. 26 E 3023/96-3, a to pro porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v §30, §31, §34, §72 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad podání. K tomu jí stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatelku upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu §43 zák. č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovatelce doručena dne 13. 12. 2000.
Na výzvu Ústavního soudu reagovala stěžovatelka podáním, které Ústavní soud obdržel dne 21. 12. 2000, ve kterém uvedla, že si nepřeje být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem nebo notářem. Dále ve svém doplňujícím podání stěžovatelka podala návrh na zrušení §30 odst. 1, §83 odst. 1, odst. 3 a odst. 4, §84 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále §138, §241 odst. 1 a odst. 2 věta druhá, §250a o. s. ř. ve znění pozdějších předpisů, přílohy k zák. č. 78/1999 Sb., sazebník soudních poplatků, §20 odst. 3, §22, odst. 1 věta za středníkem zák. č. 85/1996 Sb., a slova "stanoveným postupem" v čl. 36 odst. 1 zák. č. 2/1993 Sb.
Ke stěžovatelčině přání nebýt v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem nebo notářem Ústavní soud uvádí, že zastoupení advokátem nebo notářem ve smyslu ust. §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je nezbytnou podmínkou, bez jejíhož splnění nemůže Ústavní soud ve věci jednat.
Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 244/95, konstatoval, že smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejen zajistit právně kvalifikované uplatňováním práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení.
Protože uvedený nedostatek podání do dnešního dne nebyl odstraněn, soudce zpravodaj návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 12. června 2001