ECLI:CZ:US:2001:2.US.691.2000
sp. zn. II. ÚS 691/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti V. A., zastoupeného JUDr. B. G., proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 4.10.2000, č. 3 Tp 78/2000, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 28.11.2000 a doplněném podáním ze dne 13.12.2000, které obsahovalo mimo kopie návrhu ze dne 20.11.2000 rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 28.6.1985, sp.zn. 2 T 164/84, a Krajského soudu v Plzni ze dne 3.12.1985, sp.zn. 5 To 338/85, stěžovatel uvádí, že Ministerstvo spravedlnosti mu sdělením, které v jiném místě návrhu označuje jako "opatření", oznámilo, že po přezkoumání spisového materiálu nebyly shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona. Navrhovatel tvrdí, že tímto shora označeným sdělením Ministerstva spravedlnosti byla porušena jeho práva uvedená v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod a čl. 1, čl. 2, čl. 4 odst. 2, čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práva svobod (dále jen "Listina").
V odůvodnění svého podání dále uvádí, že rozsudkem soudu I. stupně z 28.6.1985 byl uznán vinným trestným činem výtržnictví podle ust. §202 tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne 5.5.1984 v H.-části Ch., okres Plzeň-sever, jako účastník dálkového pochodu tzv. "K. p." v podnapilém stavu úmyslně společně s dalšími účastníky poškozovali výzdobu, umístěnou po obou stranách silnice u příležitosti květnových oslav, když zničením a dalším poškozením celkem 53 ks různobarevných třepetalek způsobili tehdejšímu MNV Hromnice škodu ve výši 1.188,-Kč. Vzhledem k tomu, že navrhovatel popírá, že by se takto popsané trestné činnosti dopustil, označil své odsouzení shora označenými trestnými rozsudky za akt politické perzekuce a dovodil, že v případě nepodání stížnosti pro porušení zákona Ministerstvem spravedlnosti ve prospěch stěžovatele, došlo prý k porušení citovaných práv a svobod.
Ústavní soud se nejprve zabýval tvrzením stěžovatele, že dopis Ministerstva spravedlnosti ze dne 4.10.2000 je "opatřením". Podle ust. §119 tr. řádu projevují svoji vůli orgány činné v trestním řízení převážně dvěma způsoby, a to rozhodnutím a opatřeními. Náležitosti opatření jsou v tr, řádu definovány sporadicky, když za opatření lze mimo již výslovně takto označené projevy vůle označit i jiné úkony v trestním řízení. Sdělení Ministerstva spravedlnosti, týkající se věci mimo trestní řízení, však nelze označit za opatření.
Podle ust. §266 odst. 1 tr. řádu m ů ž e podat ministr spravedlnosti u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona v případě, že pravomocným rozhodnutím soudu byl porušen zákon nebo toto rozhodnutí bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení.
Povinnost podat stížnost pro porušení zákona ukládá ust. §30 odst. 2 zák.č. 119/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tehdy, jestliže se po přezkoumání zjistí, že k porušení zákona došlo z důvodů uvedených v ust. §1 zák.č. 119/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že záleží na posouzení ministra spravedlnosti zda jsou v konkrétním případě byly splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch odsouzeného. Na podání návrhu tedy není ve smyslu subjektivního posouzení určité osoby nárok, jehož nesplnění by zakládalo jak porušení zákona, tak i ústavnosti.
Ústavní soud po zvážení důvodů ustavní stížnosti byl nucen podanou ústavní stížnost odmítnou ve smyslu ust. §43 odst. 2 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou, neboť sdělením Ministerstva spravedlnosti o odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona nedošlo k porušení citovaných článků Úmluvy a Listiny.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 23. ledna 2001