ECLI:CZ:US:2001:2.US.745.2000
sp. zn. II. ÚS 745/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti Z.S., zastoupené JUDr. M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.9.2000, čj. 5 Cmo 187/2000-121, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 4.7.2000, sp. zn. F 12078/2000, C 3488/8-103, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti napadá navrhovatelka v záhlaví usnesení uvedená rozhodnutí obecných soudů a tvrdí, že citovanými rozhodnutími bylo porušeno její právo vlastnit majetek, když tohoto práva nemůže být nikdo zbaven nezákonným způsobem (čl. 11 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"); právo být účastníkem soudního řízení, ve kterém se rozhoduje o jejích právech, když v takovém řízení může činit odpovídající procesní úkony; právo na přezkum soudního rozhodnutí; právo rovnosti před zákonem, když takový soud je povinen ve svém rozhodování se řídit zákonem (které označuje jako čl. 36, čl. 38 a čl. 2 odst. 2 Listiny a dále čl. 95, čl. 96 a čl. 2 odst. 3 Ústavy).
Ke skutkovým okolnostem návrhu stěžovatelka uvedla, že Krajský obchodní soud v Brně rozhodl na návrh o provedení změn v zápise v obchodním rejstříku firmy B., spol. s r.o., usnesením ze dne 9.7.1997,
čj. Rg, C 3488/7, Firm 2885/97/1-63, mimo jiné o výmazu stěžovatelky jako společníka B., spol. s r.o. Proti usnesení podala stěžovatelka dne 10.11.1997 (po právní moci usnesení, kterého nabylo dne 15.7.1997) návrh na obnovu řízení, když důvod obnovy spatřovala stěžovatelka ve skutečnosti, že k výmazu její osoby, jako společníka této firmy, došlo v rozporu s právními předpisy, neboť mu nepředcházelo uzavření dohody společníků dle ust. §149a obchodního zákoníku o ukončení členství stěžovatelky ve společnosti. Podle tvrzení navrhovatelky bylo v této otázce pouze odsouhlaseno ukončení jejího členství ve společnosti na valné hromadě, jak dokládá zápis, podepsaný všemi společníky.
Usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 4.7.2000, čj. C 3488/8, F 12078/2000-103, byla na návrh stěžovatelky ve věci zápisu změn společníků předmětné společnosti povolena obnova řízení. Proti citovanému usnesení podala společnost B., spol. s r. o., odvolání ve kterém namítala, že ke změnám ve společnosti došlo v souladu se zákonem.
Vrchní soud odvolání vyhověl a návrh na povolení obnovy řízení zamítl. V konstatování vrchního soudu, že stěžovatelka nebyla účastníkem soudního řízení, o jehož obnovu usiluje, takže projednání jejího návrhu brání nedostatek věcné legitimace, spatřuje navrhovatelka porušení svých práv, shora označených. Ve výkladu vrchního soudu shledává stěžovatelka zcela nepřípustný způsob, jak jí zbavit možnosti domáhat se ochrany svých majetkových práv soudní cestou. Odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu ostatně považuje navrhovatelka za zmatečné a rozporné, které podle jejího názoru nezaručuje jednoznačný a logický závěr o právním názoru tohoto soudu.
Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci se zjišťuje, že rozhodnutím tohoto soudu se usnesení krajského obchodního soudu mění tak, že návrh na povolení obnovy řízení proti usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 4.7.2000, čj. Rg. C 3488/7, Firm 2885/97/1-63, se zamítá.
V odůvodnění vrchní soud uvedl, že podle ust. §228 odst. 1 o.s.ř. (ve znění platném v době rozhodování) je možné napadat pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé jen z důvodů v tomto ust. uvedených. Z obsahu spisu však tento soud zjistil, že v řízení, jehož obnova byla navržena, byly usnesením ze dne 9.7.1997, které nabylo právní moci dne 15.7.1997, do obchodního rejstříku zapsány změny v okruhu společníků a základního jmění, jak vyplynuly z rozhodnutí valné hromady, konané dne 23.12.1996, které se osobně zúčastnila i stěžovatelka. Usnesení krajského obchodního soudu má pouze deklaratorní charakter, proto stěžovatelka nebyla účastníkem řízení ve kterém bylo toto usnesení vydáno (§94 odst. 1 o.s.ř.), když z tohoto důvodu není ani věcně legitimována k zahájení řízení o povolení obnovy řízení proti němu.
Pro posouzení skutečnosti, kdo může být účastníkem rejstříkového řízení, je rozhodující hmotně právní vztah určité osoby k tomu, co je předmětem nesporného rejstříkového řízení. Obecné vymezení osoby, která může být ve věcech obchodního rejstříku navrhovatelem obsahuje ust. §200a odst. 1 o.s.ř. (ve znění platném v době rozhodování) tak, že jejím osoba fyzická či právnická, jíž se zápis v obchodním rejstříku týká, tj. konkrétní podnikatelský subjekt do obchodního rejstříku zapisovaný či již zapsaný. Ostatní účastníci tohoto řízení jsou obecně vymezeni v ust. §94 odst. 1 o.s.ř.
Je však nutné zdůraznit, že v rejstříkovém řízení se nerozhoduje o právech nebo povinnostech širšího okruhu osob, dotčených zápisem v obchodním rejstříku, jako jsou v daném případě všichni společníci společnosti s ručením omezením, a to přesto, že se jedná o zápis či výmaz těchto osob v obchodním rejstříku. Jde vždy jen o práva nebo povinnosti podnikatelského subjektu.
V případě, že práva stěžovatelky, jako společníka společnosti byla dotčena nezákonným rozhodnutím (jak stěžovatelka tvrdí, usnesením valné hromady společnosti) na jeho základě dochází k příslušnému zápisu do obchodního rejstříku, poskytuje zákon ochranu těmto právům tam, kde to považuje za potřebné jiným způsobem, ust. §131 odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění platném v době rozhodování).
Vzhledem k tomu, že k podání žaloby (ve svém charakteru určovací) je aktivně legitimován mimo jiné každý společník, je nutné v takovém případě zvážit dvě podstatné okolnosti. Osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby musí být osoba, která je společníkem společnosti ještě v okamžiku podání žaloby. Obecná objektivní lhůta k podání žaloby podle ust. §131 obchodního zákoníku (ve znění platném v době rozhodování) je tříměsíční, když rozhodujícím okamžikem pro její počátek je den následující po dni, kdy bylo sporné usnesení přijato, uplynutím této doby právo žalovat zaniká.
Jestliže tedy stěžovatelka této, v podstatě jediné možnosti na ochranu svých práv nevyužila, nemá ani věcnou legitimaci k zahájení řízení o povolení obnovy řízení proti usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 9.7.1997, jímž byly zapsány změny v okruhu společníků a základního jmění společnosti B., spol. s r. o., z toho důvodu, že nebyla účastníkem ani tohoto řízení.
Ústavní soud neshledal ve výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci porušení práv tvrzených stěžovatelkou a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve smyslu ust. §43 odst. 2 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou, odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 6. února 2001