ECLI:CZ:US:2001:2.US.754.2000
sp. zn. II. ÚS 754/2000
Usnesení
II. ÚS 754/2000
1
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. L., právně zastoupeného JUDr. J.Š., proti zásahu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl, neboť podaný návrh je nepřípustný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2000, se stěžovatel domáhal vydání nálezu Ústavního soudu, kterým se státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně zakazuje pokračovat v porušování ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele a přikazuje se mu, aby obnovil stav před porušením ústavně zaručených základních práv a svobod, a to tak, že vyšetřovateli Městského úřadu vyšetřování v Brně dá závazný pokyn k opakování výslechu svědků, kterých se obhájce nezúčastnil z důvodu neoznámení jejich jmen, a k doplnění zadání znaleckého posudku o otázky navrhované stěžovatelem. Podle stěžovatele došlo k porušení jeho základních práv zaručených v čI. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a či. 14 odst. 3 písm. b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, tedy v právu na obhajobu a právu na rovnost účastníků řízení.
Konkrétně byla tato práva, jak uvádí stěžovatel, porušena postupem vyšetřovatele v přípravném řízení v trestní věci stěžovatele, když vyšetřovatel sice oznámil obhájci dobu a místo konání výslechu svědků, nesdělil mu však jejich jména ( ust. §165 odst. 1 tr. řádu) a dále mu doručit usnesení o přibrání znalce až po vyhotovení znaleckého posudku a pouhý den před výslechem znalce v přípravném řízení (ust. §105 odst. 1, 3 tr. řádu). Státní zástupce neshledal závady v postupu vyšetřovatele a přípisem obhájci sdělil, že byla ve věci podána obžaloba.
I{. ÚS 754/2000
Ústavní soud je v souladu s ustanoveními zák. č. 182!1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, povinen nejprve zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální podmínky, aby ji Ústavní soud mohl projednat a rozhodnout ve věci samé.
Podle ust. §164 odst. 2 tr. řádu postupuje vyšetřovatel při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu objasněny všechny skutečnosti důležité pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (ust. §89 odst. 1 tr. řádu).
V ust. §176 odst. 1, věta první, tr. řádu se uvádí, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu.
Podáním obžaloby věc přechází na soud, který je povinen se jí zabývat, konat o ní řízení a rozhodnout.
Podle ust. §181 odst. 1 tr. řádu je třeba podanou obžalobu u soudu nejprve přezkoumat z toho hlediska, zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména prověřit, zda přípravné řízení, které jí předcházelo, bylo provedeno způsobem odpovídajícím tomuto zákonu (trestnímu řádu) a zda jeho výsledky dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.
Podle ust. §185 odst. 1 tr. řádu, obžalobu podanou u soudu přezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení.
Institut předběžného projednání obžaloby obligatorně přikazuje soudu (v samosoudcovských věcech předsedovi senátu) přezkoumat mimo jiné, zda přípravné řízení bylo provedeno podle zákona, zejména, zda v něm nebyly porušeny předpisy zajišťující právo obhajoby ( ust. §186 písm. e) tr. řádu).
Vyjádření státního zástupce k postupu vyšetřovatele není rozhodnutím konečným, nýbrž pouze upravuje postup řízení. Nelze předpokládat způsob rozhodnutí soudu po předběžném projednání obžaloby, a tím průběh celého dalšího řízení.
V daném případě tedy nejde o rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, jaké má na mysli ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182!1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Podle ust. §75 odst. 1, zák. č. 18211993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je ústavní stížnost nepřípustná. Výše uvedené se vztahuje i na nyní projednávanou věc, neboť v daném případě nejsou dány důvody postupu dle ust. §75 odst. 2 zák. č. 18211993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že předmětná ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu ust. §75 odst. 1 zák. č.
II. ÚS 754/2000
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a proto byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. e) jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2001
JUDr. Antonín Procházka, soudce Ústavního soudu
II. ÚS 754/2000