ECLI:CZ:US:2001:2.US.92.99
sp. zn. II. ÚS 92/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky o ústavní stížnosti Ing. I. E., zastoupeného JUDr. S. K., advokátem, proti usnesením Městského státního zastupitelství v Brně z 5.12.1998 č.j. 4 Zn 139/98-10 a Policie České republiky, Městského úřadu vyšetřování v Brně z 10.9.1998 ČVS:MVV-220/20-98, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně z 5. prosince 1998 č.j. 4 Zn 139/98-10 a proti usnesení Policie České republiky, Městského úřadu vyšetřování v Brně z 10. září 1998 ČVS:MVV 220/20-98 a navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě tato rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení jako orgánů veřejné moci zrušil. Uvedl, že státní orgány v této věci porušily čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a vyslovil názor, že tato ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.
Z návrhu na zahájení řízení a příloh (opisů napadených rozhodnutí) bylo zjištěno, že usnesením Policie České republiky, Městského úřadu vyšetřování v Brně z 10. září 1998 ČVS: MVV-220/20-98 vyšetřovatel podle §159 odst. 1 trestního řádu věc podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c) trestního zákona, kterého se měly dopustit 1. Mgr. Z. H. tím, že jako soudkyně Krajského obchodního soudu v Brně a) vydala ve věci dlužníka Ing. I. E. o prohlášení konkursu k návrhu věřitele Fondu národního majetku České republiky dne 6.10.1995 pod č.j. 28 K 282/94-187 usnesení, kterým prohlásila na majetek dlužníka ing. I. E. konkurs a tím mu způsobila značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek, b) vydala v téže věci týchž dlužníka a věřitele dne 19.2.1998 pod č.j. 28 K 282/94-41 vyhlášku, jíž svolala na 23. dubna 1998 do Brna schůzi konkursních věřitelů, a to poté, kdy 7. srpna 1997 Ing. I. E. podal odvolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 28. dubna 1997 č.j. Nco 24/97-500, kterým bylo rozhodnuto, že ve věci Ing. I. E.vedené na Krajském obchodním soudě v Brně pod sp. zn. 28 K 282/94 nejsou soudci Krajského obchodního soudu včetně Mgr. Z. H. vyloučeni z projednávání a rozhodování této věci, a Nejvyšší soud o něm dosud nerozhodl a 2. Ing. M. H. tím, že jako zvolená předsedkyně věřitelského výboru na schůzi konkursních věřitelů konané 23. dubna 1998 na Krajském obchodním soudu v Brně v konkursní věci úpadce Ing. I. E. vedené u Krajského obchodního soudu v Brně pod sp. zn. 28 K 282/94 dne 24.4.1998 pozvánkami svolala na 29.4.1998 do Brna, na Regionální pracoviště Fondu národního majetku České republiky schůzi věřitelského výboru, a to poté, co v závěru schůze konané 23.4.1998 úpadcův zástupce advokát JUDr. S. K. vznesl námitku neplatnosti celého jednání schůze a volby věřitelského výboru a jeho náhradníků, neboť schůzi svolala a jednání vedla vyloučená soudkyně Krajského obchodního soudu v Brně Mgr. Z. H., a posléze písemně 18.5.1998 telefonicky ze svého pracoviště pozvala a vyzvala správkyni konkursní podstaty firmy M. strojírny majitele Ing. I. E. ve věci úpadce Ing. I. E. advokátku JUDr. A. J. k tomu, aby se 19.5.1998 v Brně, na Regionálním pracovišti Fondu národního majetku České republiky zúčastnila jednání věřitelského výboru a tím ji ovlivňovala, odložil, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak.
Vyšetřovatel v odůvodnění svého usnesení o odložení věci mimo jiné poukázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 28.4.1997 č.j. Nco 24/97-500, jímž byl zamítnut návrh Ing. I. E. ze 17.7.1996 na vyloučení soudců Krajského obchodního soudu v Brně a popsal veškeré další důkazní řízení v této věci a jeho výsledky, z nichž učinil závěr, že trestní oznámení podaná proti Mgr. Z.H. a Ing. M. H. nejsou opodstatněná, neboť existence skutkových podstat trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele nebyla ani po objektivní ani po subjektivní stránce prokázána, a dospěl k závěru, že uvedený trestný čin osoby, vůči nimž byla trestní oznámení učiněna, nespáchaly ani jednotlivě, ani jako spolupachatelky.
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně stížnost Ing. I. E. usnesením z 5.prosince 1998 č.j. 4 Zn 139/98-10 zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.V odůvodnění svého rozhodnutí se státní zástupce plně ztotožnil s vyšetřovatelovými závěry, že Mgr. Z. H. a Ing. M. H. jako veřejné činitelky (§89 odst. 9 trestního zákona) nevykonávaly svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a plněním úkolů vyplývajících z jejich funkcí nezpůsobily ani značnou škodu, ani jiný zvlášť závažný následek [ §158 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c) trestního zákona ]. Upozornil sice na určitá procesní pochybení vyšetřovatele spočívající v nedostatečném odůvodnění, která však vůbec neovlivnila správnost jeho rozhodnutí, a uvedl, že postup Mgr. Z. H. a Ing. M. H. vycházel ze skutečnosti, že konkurs na majetek Ing. I. E. byl již pravomocně prohlášen. Případné porušení zákona bez splnění dalších podmínek samo o sobě plnění skutkových podstat trestného činu nezpůsobuje. Účastníci konkursního řízení a občanského soudního řízení mají právo využít různých opravných prostředků.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není za běžných poměrů, jimiž se vyznačuje i projednávaný případ, povolán k přezkoumávání rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, když zjistily, že spáchání trestného činu nic nenasvědčuje, a proto je odložily, jestliže svá rozhodnutí v souladu se zákonem řádně odůvodnily [ §134 odst. 1 písm. d) trestního řádu].
V tomto směru se Ústavní soud odvolává na svou ustálenou rozhodovací praxi ( např. usnesení ze dne 6.4.1999 č.j. II.ÚS 199/98-19 a usnesení z 22.4.1999 č.j. I.ÚS 468/98-6).
V této věci lze sice připustit, že policejní orgán (Policie České republiky, Městský úřad vyšetřování v Brně) své usnesení o odložení věci nezdůvodnil dostatečně podle §134 odst. 2 trestního řádu, tento nedostatek však Městské státní zastupitelství nejen konstatovalo, ale i napravilo.
Ústavní soud souhlasí se závěry Městského státního zastupitelství v Brně. Připomíná, že v eventuálním nezákonném postupu soudce činného v konkursním řízení lze spatřovat zneužívání pravomoci veřejného činitele jen tehdy, jsou-li splněny objektivní a subjektivní znaky tohoto trestného činu. Nápravy jiných nezákonných rozhodnutí lze dosáhnout pomocí řádných a mimořádných opravných prostředků (občanský soudní řád, zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání).
Ústavní soud také připomíná, že Vrchní soud v Olomouci usnesením z 28.4.1997 č.j. Nco 24/97-500 rozhodl, že soudkyně Krajského obchodního soudu v Brně Mgr. Z. H. není v konkursním řízení vedeném na majetek Ing. I. E. podjatá a z projednávání a rozhodování věci ji nevyloučil.
Ústavní soud zaujal názor, že postupem orgánů činných v trestním řízení a jejich rozhodnutími nebyla navrhovateli odepřena právní ochrana v řádném a spravedlivém řízení zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ani právo na účinné opravné prostředky podle čl. 13 Úmluvy. Porušeno nebylo ani právo přiznané čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť toto právo je podle systematického výkladu garantováno v řízení soudním, nikoli už v přípravném řízení trestním prováděném orgány policie. Nárok na přítomnost právního zástupce oznamovatele trestného činu není navíc stanoven ani zákonem. Stěžovatele nelze v řízení předcházejícím zahájení trestního stíhání považovat za poškozeného, jemuž podle §43 trestního řádu určitá procesní práva příslušejí. S ohledem na to nelze ani uvažovat o porušení zásady rovnosti deklarované v čl. 37 odst. 3 Listiny.
Jen na okraj Ústavní soud poznamenává, že projednávaný případ se mu jeví jako navrhovatelova čistě osobní věc, a proto se možností použití §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nezabýval.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou a senát ji usnesením vydaným podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. odmítl.
Proti usnesení není přípustné odvolání.
V Brně dne 2. října 2001
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu