ECLI:CZ:US:2001:3.US.139.01
sp. zn. III. ÚS 139/01
Usnesení
III. ÚS 139/01
Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele J. M., zastoupeného JUDr. B. O., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. listopadu 2000, sp. zn. 24 Cdo 2432/2000, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. června 2000, sp. zn. 20 Co 589/98, a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. května 1998, sp. zn. 3 C 12/98, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení všech výše označených rozhodnutí soudu s tím, že podle jeho přesvědčení soudy nesprávně rozhodly o jeho uplatněných nárocích a tím porušily práva, zaručená mu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že šlo o nárok, opírající se o zákon č. 229/1991 Sb.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud o nepřípustnosti dovolání rozhodl důvodně a v souladu s §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, a proto byla ústavní stížnost směřující proti usnesení tohoto soudu ze dne 22. listopadu 2000 jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro výše uvedené nutno konstatovat, že dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v předmětné věci, nelze považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje, a pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové nutno vycházet z data jeho doručení, tj. ze dne 17. července 2000. Poněvadž byl návrh k Ústavnímu soudu podán až 5. března 2001, tedy po lhůtě k tomu stanovené §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je odmítnutí návrhu odůvodněno §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2001