ECLI:CZ:US:2001:3.US.166.01
sp. zn. III. ÚS 166/01
Usnesení
III. ÚS 166/01
Ústavní soud rozhodl dne 24. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele G., zastoupeného JUDr. R.Z., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2000, sp. zn. 10 Co 168/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 10 Co 168/2000, kterým byl dne 26. září 2000 potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 29. listopadu 1999, sp. zn. 12 C 327/98. Uvedl, že podle jeho přesvědčení Krajský soud v Ostravě svým rozhodnutím porušil ústavně zaručené právo, neboť bez zákonného podkladu a jen na základě svého právního názoru meritorně rozhodl a tím mu upřel zákonné právo uplatnit možnost přímého prodeje zástavy, jak jej zavedl zákon č. 165/1998 Sb. Poukázal na okolnosti, za nichž byly uzavřeny smlouvy o půjčce peněz i smlouvy zástavní a na skutečnost, že ke splnění povinnosti půjčené peníze vrátit nedošlo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práva, jehož se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Ostravě se ve svém rozhodnutí ze dne 26. září 2000 vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, ve vyčerpávajícím odůvodnění pak vysvětlil, proč se ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, který žalobu, v níž se navrhovatel domáhal nařízení prodeje nemovitosti k uspokojení pohledávky ve výši 800.000,- Kč s přísl., zamítl. Odvolací soud nepochybil ani při výkladu čl. III. zák. č. 165/1998 Sb., účinného od 1. září 1998, ve vztahu ke způsobu, jakým lze navrhovat u soudu prodej zástavy zajišťující pohledávku věřitele, i ve vztahu k době vzniku zástavního práva.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2001