ECLI:CZ:US:2001:3.US.172.01
sp. zn. III. ÚS 172/01
Usnesení
III. ÚS 172/01
Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelů 1) E. V., a 2) R. V., zastoupených JUDr. J. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2000, sp. zn. 28 Cdo 2670/2000, Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 111/2000 a Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 11 C 157/98, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení všech výše označených rozsudků soudů, odůvodnili ústavní stížnost tím, že podle jejich přesvědčení postupem soudů bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces, zaručeného "Základní listinou ochrany práv a svobod občanů", současně poukázali na okolnosti, za nichž proběhlo dědické řízení po zemřelé J. F., která byla vlastnicí nemovitostí, jejichž vydání se domáhají.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. listopadu 2000,
č. j. 28 Cdo 2670/2000-51, zásah do práva stěžovatelů na spravedlivý proces shledán nebyl. Jmenovaný soud postupoval v souladu s §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, když dovolání jako nepřípustné odmítl, své rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Z tohoto důvodu byl proto návrh stěžovatelů jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní stížnost podaná dne 20. března 2001 a napadající rozsudky soudu I. stupně
ze dne 7. září 1999 a II. stupně ze dne 7. června 2000, byla podána nepochybně po lhůtě k tomu stanovené §72 odst. 2 zák. o Ústavním soudu, když dovolání, učiněné stěžovateli a odmítnuté Nejvyšším soudem České republiky jako nepřípustné, nelze považovat za poslední prostředek k ochraně jejich tvrzeného práva. Z tohoto důvodu byl návrh směřující proti rozsudkům Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 odmítnut dle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2001