ECLI:CZ:US:2001:3.US.184.01
sp. zn. III. ÚS 184/01
Usnesení
III. ÚS 184/01
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky J. K., zastoupené JUDr. L. P., advokátem, o ústavní stížnosti na postup Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 1 A 1/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka, která poukázala na průběh řízení před Vrchním soudem v Praze ve věci sp. zn. 1 A 1/2000, navrhla, aby Ústavní soud nálezem přikázal jmenovanému soudu bez průtahů a postupem ve smyslu §244 a násl. občanského soudního řádu řízení ukončit. Uvedla, že podle jejího přesvědčení vrchní soud v předmětné věci jedná způsobem, který není v souladu se zákonem, čímž jsou porušována práva, zaručená jí čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, a navrhla, aby ústavní stížnost byla přezkoumána ve smyslu §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když dosud neměla možnost všechny procesní prostředky vyčerpat.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna uvedená podmínka, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1, odst. 2, písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poněvadž z obsahu návrhu bylo shledáno, že ten směřuje proti postupu označeného soudu, nikoliv proti jeho pravomocnému rozhodnutí, a že stěžovatelka se domáhá přijetí ústavní stížnosti dle §75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (i když v podání cituje odst. 1 tohoto zákona), nutno konstatovat, že stížnost svým obsahem podstatně vlastní zájmy stěžovatelky nepřesahuje. Pokud jde o vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práv poskytuje, zde stěžovatelka tvrzená práva neuplatnila v souladu s §29 písm. a) zák. č. 436/1991 Sb. Konečně je třeba uvést, že obsah zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neukládá povinnost ani neopravňuje Ústavní soud k rozhodnutí, jímž by přikazoval soudu "řízení ukončit".
Pro výše uvedené byl návrh, jako nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 10. července 2001