ECLI:CZ:US:2001:3.US.200.01
sp. zn. III. ÚS 200/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele D. R., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, proti povolávacímu příkazu k nástupu výkonu civilní služby Okresního úřadu Jindřichův Hradec, č.j. 34/2001-0037/1992/CS, ze dne 15. března 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 29. 3. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 30. 3. 2001. Návrh směřoval vůči povolávacímu příkazu k nástupu výkonu civilní služby Okresního úřadu Jindřichův Hradec, č.j. 34/2001-0037/1992/CS, ze dne 15. března 2001. Podle názoru navrhovatele bylo uvedeným rozhodnutím Okresního úřadu porušeno ustanovení čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), kde je garantováno, že nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. V předmětné věci se jednalo o uplatňování práva na řádný postup ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V předmětné věci byl vydán povolávací příkaz Okresního úřadu, který má povahu rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §244 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") i §13 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o civilní službě").
Platí obecná zásada, že rozhodnutí orgánů veřejné správy přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných prostředků. V daném případě bylo vydáno rozhodnutí, které je pravomocné, protože odvolání proti povolávacímu příkazu je podle §3 odst. 3 zákona o civilní službě vyloučeno. Z uvedeného vyplývá, že v předmětné věci nelze použít opravného prostředku (§250l o.s.ř.). Je tedy třeba zkoumat, zda mohl navrhovatel podat proti napadenému rozhodnutí Okresního úřadu správní žalobu.
Z ustanovení obsažených v hlavě druhé páté části o.s.ř. (Rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů) plyne, že soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů jen v případech, které jsou výslovně uvedeny v ustanoveních §248 odst. 1 a 2 o.s.ř. Podle §248 odst. 3 o.s.ř. jsou dále z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí správních orgánů vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A, která je součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumávání vyloučí zvláštní zákony.
Výkon civilní služby je upraven zákonem o civilní službě. Rozhodnutí podle tohoto zákona vydaná však pod citovaná ustanovení o.s.ř. podřadit nelze. Rovněž obor "civilní služba", ani zákon č. 18/1992 Sb. (popř. zákona č. 73/1990 Sb., který mu předcházel), nejsou v citované příloze A uvedeny. Výčet případů, které jsou z přezkoumávání soudu vyloučeny, je v této příloze uveden taxativně. Stejně tak samotný zákon o civilní službě jako zvláštní zákon ve smyslu §248 odst. 3 o.s.ř. soudní přezkum rozhodnutí, podle něho vydaných, nevylučuje. Bylo proto na navrhovateli, aby proti povolávacímu příkazu podal správní žalobu, což navrhovatel neučinil.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2001