ECLI:CZ:US:2001:3.US.206.01
sp. zn. III. ÚS 206/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele P.Č., zastoupeného JUDr. K.T., směřujícímu proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2001, čj. 30 Ca 329/2000-17, ve spojení s rozhodnutím FŘ ze dne 7. 4. 2000, čj. 1870/140/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 4. 4. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2001, čj. 30 Ca 329/2000-17, ve spojení s rozhodnutím FŘ ze dne 7. 4. 2000, čj. 1870/140/2000.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Plzni, sp.zn. 30 Ca 329/2000 a z něj zjistil, že F.ú. dne 1. 12. 1999 vydal platební výměr, čj. 37179/99/125960/0365, kterým byla navrhovateli vyměřena daň z převodu nemovitostí. Toto rozhodnutí napadl navrhovatel odvoláním, o kterém rozhodlo FŘ pod čj. 1870/140/2000, ze dne 7. 4. 2000 tak, že jej zamítlo.
Navrhovatel požádal dne 15. 5. 2000 podle §55b zákona č. 337/1992 Sb. o přezkoumání zamítavého rozhodnutí finančního úřadu Ministerstvo financí. Ministerstvo dne 19.10.2000, rozhodnutím čj. 393/93 284/2000, žádost o přezkoumání rozhodnutí finančního ředitelství zamítlo.
Navrhovatel následně dne 19. 12. 2000 napadl rozhodnutí FŘ ze dne 7. 4. 2000, čj. 1870/140/2000, správní žalobou.
Krajský soud v Plzni dne 16. 1. 2001 usnesením, čj. 30 Ca 329/2000-17, řízení zastavil. Rozhodnutí odůvodnil tím, že podle §250b odst. 1 občanského soudního řádu žaloba ve správním řízení musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Zmeškání lhůty nelze prominout. V souzeném případě bylo takovým rozhodnutím zamítavé rozhodnutí FŘ ze dne ze dne 7. 4. 2000, čj. 1870/140/2000. Posledním dnem lhůty pro podání správní žaloby byl den 19. 6. 2000. Navrhovatel podal žalobu až dne 18. 12. 2000, tedy opožděně. Soudu proto nezbylo než řízení podle §250d odst. 3 občanského soudního řádu zastavit.
Uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni napadl navrhovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že krajský soud nevzal při rozhodování v úvahu rozhodnutí Ministerstva financí, jímž byl zamítnut návrh na přezkoumání rozhodnutí finančního ředitelství, ale vycházel pouze z rozhodnutí FŘ, které bylo navrhovateli doručeno dne 17. 4. 2000. Tímto postupem mělo být porušeno navrhovatelovo základní právo na spravedlivý proces, dané mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Ze spisového materiálu je zřejmé, že Krajský soud v Plzni postupoval při svém rozhodování v souladu s ust. §250b odst. 1 občanského soudního řádu. Přezkoumávání daňových rozhodnutí podle §55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, je mimořádným opravným prostředkem. V této souvislosti odkazuje Ústavní soud na stanovisko pléna, sp.zn. Pl. ÚS 12/2000-st., ze dne 19. 12. 2000, podle kterého rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle §55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, má procesní povahu a tudíž nepodléhá soudnímu přezkumu. Jedná se o prostředek dozorčí, který slouží k ochraně objektivního práva a strana na něj nárok nemá. Takový prostředek tudíž nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, jak je má na mysli ust. §250b odst. 1 občanského soudního řádu.
Jestliže tedy Krajský soud v Plzni považoval za rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni rozhodnutí FŘ ze dne 7. 4. 2000, čj. 1870/140/2000 (nikoliv rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 19. 10. 2000, čj. 393/93 284/2000) a od doručení tohoto rozhodnutí FŘ počítal běh lhůty pro podání správní žaloby, postupoval plně v souladu s citovaným ustanovením občanského soudního řádu a tedy ústavně konformním způsobem.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni nebylo zasaženo do navrhovatelových základních práv daných mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a nezbylo mu než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu