ECLI:CZ:US:2001:3.US.211.01
sp. zn. III. ÚS 211/01
Usnesení
III. ÚS 211/01
Ústavní soud rozhodl dne 18. října 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele S., zastoupeného Mgr. R.A., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. února 2001, č. j. 2 Ko 140/99-147, a na průtahy v řízení vedeném u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 Ko 140/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž jmenovaný soud dne 13. února 2001 stěžovatele vyzval ke sdělení, zda navrhuje pokračování v řízení o jeho návrhu na prohlášení konkurzu na majetek dlužnice S. Současně navrhl, aby Ústavní soud uložil označenému soudu pokračovat v řízení o odvolání navrhovatele, vedeném pod sp. zn. 2 Ko 140/99, dále nepokračovat v průtazích a o věci neprodleně rozhodnout. Uvedl, že se postupem Vrchního soudu v Olomouci cítí dotčen na právech, zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v návaznosti na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy.
Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci ve svém vyjádření ze dne 9. května 2001 uvedl, že ústavní stížnost nepovažuje za opodstatněnou. Poukázal na prohlášení konkurzu usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 6. dubna 1999, č. j. 20 K 29/96-22, na změny plných mocí udělených zástupcům stěžovatele, na skutečnost, že o odvolání vedeném pod sp. zn. 2 Ko 140/99 bylo rozhodnuto již 24. dubna 2001 odvolacím soudem a navrhl zamítnutí stížnosti jako nedůvodné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 20 K 29/96 a jeho usnesení ze dne 24. dubna 2001 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o ústavní stížnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým byl stěžovatel dne 13. února 2001 vyzván ke sdělení, zda navrhuje pokračování v řízení o návrzích na prohlášení konkurzu na jeho majetek, pak s poukazem na výrok rozhodnutí obsahující výzvu stěžovatel neprokázal dotčení na základních právech, a proto ani jeho ústavní stížnost není opodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Návrh, v němž navrhovatel poukazuje na průtahy v řízení před odvolacím soudem, je stížností nepřípustnou vzhledem k tomu, že z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 20 K 29/96 i návrhu samotného nebyl zjištěn postup stěžovatele dle zák. č. 436/1991 Sb., který umožňuje podat stížnost na průtahy řízení k příslušným orgánům soudů [§75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. l písm. e) a odst. 2 písm. a) citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 18. října 2001