ECLI:CZ:US:2001:3.US.22.2000
sp. zn. III. ÚS 22/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele P. M., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 35 Co 180/99, ze dne 8. 10. 1999, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 11. 1. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 12. 1. 2000. Návrh směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 35 Co 180/99, ze dne 8. 10. 1999, kterým byl částečně změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, č.j. 25 C 111/97-230, ze dne 18. 9. 1998. Podle názoru navrhovatele bylo napadeným rozsudkem porušeno ustanovení čl. 89 Ústavy ČR.
Ústavní soud zjistil, že v předmětné věci o žalobě, kde jedním ze žalobců byl navrhovatel ústavní stížnosti, rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 8, Městský soud v Praze a Nejvyšší soud ČR. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cdon 369/96, ze dne 15. 5. 1996, byl zrušen nálezem Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 232/96, ze dne 19. 12. 1996, následně pak Nejvyšší soud ČR rozhodl rozsudkem, sp. zn. 2 Cdon 103/97, ze dne 28. 1. 1997, tak, že zrušil předcházející rozsudku odvolacího soudu i soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V dalším průběhu řízení Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl ve věci rozsudkem, č.j. 25 C 111/97-151, ze dne 25. 7. 1997 tak, že uložil žalovanému vydat navrhovateli (žalobci) dům č.p. 11 s nemovitostmi na stavební parcele č. kat. 371 v kat. území K. Tento rozsudek soudu I. stupně byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze, č.j. 35 Co 690/97-180, ze dne 5. 3. 1998. Obvodní soud pro Prahu 8 pak rozhodl rozsudkem, č.j. 25 C 111/97-230, ze dne 18. 9. 1998 tak, že uložil žalovanému vydat navrhovateli (žalobci) P. M. pozemek parc. č. 371, dům č.p. 11 spolu s dalšími budovami tvořícími průmyslový objekt tak, jak jsou všechny nemovitosti zapsány na LV č. 55 pro k.ú. K. u Katastrálního úřadu Praha-město. Městský soud v Praze jako odvolací soud rozsudkem, sp. zn. 35 Co 180/99, ze dne 8. 10. 1999, změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku ve věci samé ohledně vydání jedné ideální čtvrtiny v žalobě uvedených nemovitostí tak, že v tomto rozsahu byla žaloba navrhovatele zamítnuta, jinak byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.
Proti naposledy uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel ústavní stížnost, a to pouze do té části výroku, kterou byl změněn rozsudek soudu I. stupně tak, že žaloba byla zamítnuta. Současně navrhovatel proti tomuto rozhodnutí podal i dovolání, a to ve stejném rozsahu.
Nejvyšší soud ČR rozhodl o dovolání rozsudkem, č.j. 28 Cdo 885/2000-302, ze dne 3. 1. 2001 tak, že zrušil rozsudek odvolacího soudu v té části, kde byla žaloba ohledně jedné ideální čtvrtiny předmětných nemovitostí zamítnuta, a stejně tak zrušil rozsudek soudu I. stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o uvedené jedné ideální čtvrtině předmětných nemovitostí a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")¨, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V předmětné věci, jak vyplývá z výše uvedeného přehledu řízení, je v rozsahu petitu ústavní stížnosti věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, v jehož průběhu má navrhovatel zákonem poskytnuty procesní prostředky, jimiž se může domáhat ochrany svého práva. Z tohoto pohledu pak nebyly splněny náležitosti vyžadované v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pro přípustnost ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení je odvolání nepřípustné.
V Brně dne 10. srpna 2001