ECLI:CZ:US:2001:3.US.222.01
sp. zn. III. ÚS 222/01
Usnesení
III. ÚS 222/01
Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R.D., zastoupeného JUDr. M.K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. března 2001, sp. zn. 4 To 224/2001, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. března 2001, sp. zn. 27 Nt 151/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ §30 odst.1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své trestní věci rozhodnutí obecných soudů, totiž usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
7. března 2001 (27 Nt 151/2001-6) a s ním obsahově spojené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. března 2001 (4 To 224/2001-16), a tvrdil, že oběma rozhodnutími jmenované obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené základní právo na osobní svobodu - čl. 8 Listiny základních práv a svobod, jakož i článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 1 Ústavy ČR a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, když současně vytkl orgánům činným v jeho trestní věci další procesní vady (netrvání koluzního důvodu vazby v době, kdy svědci i poškození byli již vyslechnuti, příp. vyšetřování bylo ukončeno, nerespektování trestněprocesního principu zdrženlivosti), a když současně rozvedl své námitky proti svému trestnímu stíhání vůbec; navrhl proto, aby Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z obsahu ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel je stíhán pro trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 trestního zákona, jehož se měl dopustit v přesně nezjištěné době v červnu 2000 v D. a Ž., na nezletilých M.B. a P.J., a pro trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže dle
§217 odst. 1 písm. b) trestního zákona. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích (3 Nt 364/2000-9) z důvodů §67 odst. 1 písm. a) a b) tr. řádu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl dne 20. března 2001 (4 To 224/2001) tak, že dle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. března 2001 (27 Nt 151/2001), jímž byla žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta s tím, že vazební důvody podle ustanovení §67 odst. 1 písm. a) a b) tr. řádu nadále trvají.
Obecný soud vyložil své rozhodovací důvody zcela ve shodě se zákonem v odůvodnění napadeného rozhodnutí (§134 odst. 2 tr. řádu) a tak, že důvody, pro které dospěl k závěru, že současný procesní stav věci zakládá zákonné omezení stěžovatelovy osobní svobody, nevykazují pochybnosti, zejména pak ne v tom směru, že by obecný soud nevážil jak zájem na dosažení účelu trestního stíhání (§1 odst. 1 tr. řádu), tak objektivní nezbytnost současného omezení stěžovatelovy osobní svobody.
Důvody vyložené obecným soudem jsou důsledkem (nezávislého) soudcovského (soudního) rozhodování, a proto je na místě stěžovatele odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž jak oblast hodnocení důkazů, tak oblast soudcovského rozhodování, pokud extrémně nevybočují z procesně a i jinak obecně uznávaných kautel a nejsou v rozporu se zásadami logiky, se z přezkumu Ústavním soudem vymykají, a to i tehdy, jestliže by - naznačenými výhradami - s nimi Ústavní soud sám nesouhlasil (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).
Za této situace je zřejmé, že ve stěžovatelově trestní věci nelze obecným soudům, a zejména odvolacímu soudu, vytýkat vady protiústavní povahy, a proto z důvodů takto vyložených byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost její neopodstatněnosti je dána již povahou vyložených důvodů; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 10. května 2001