ECLI:CZ:US:2001:3.US.223.01
sp. zn. III. ÚS 223/01
Usnesení
III. ÚS 223/01
Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelky L.P., zastoupené JUDr. D.Z., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2001, sp. zn. 16 Co 680/2000, ve výroku o úpravě styku otce s nezletilými dětmi, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se ústavní stížnosti domáhala zrušení části rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2001, sp. zn. 16 Co 680/2000, a to výroku, který se týká úpravy styku otce s nezletilými dětmi. Uvedla, že pro poměry, ve kterých otec žije, jeho nedostatečné schopnosti o děti pečovat a pro jejich nízký věk nemůže souhlasit s tím, aby byl upraven styk dětí s otcem tak, jak to soud učinil. Poukázala také na zdravotní stav otce, který považuje pro děti za nebezpečný, přičemž se jím soud, na úrovni znaleckého posudku, nezabýval, nezabýval se ani původem jeho chorob. Vyslovila přesvědčení, že Krajský soud zasáhl do práv dětí na zvláštní ochranu, zaručenou jim čl. 32 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Soud II. stupně jen částečně vyhověl odvolání otce, směřujícímu proti výroku o úpravě jeho styku s dětmi, a to po doplnění dokazování a hodnocení důkazů, učiněným v souladu s §132 občanského soudního řádu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2001