ECLI:CZ:US:2001:3.US.235.01
sp. zn. III. ÚS 235/01
Usnesení
III. ÚS 235/01
Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ČR MO., zast. V.ú., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 2001, č. j. 10 Ca 411/2000-18, a rozhodnutí O.Ú., ze dne 6. listopadu 2000, č. j. 2663/ 4177/ 2000 Vy -178, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí, jimiž bylo určeno, že oprávněné osoby jsou vlastnicemi označené nemovitosti, pozemkové parcely 314/2 KN o vým. 34 m2, poněvadž uplatnily restituční nárok. Poukázal na okolnosti, za nichž převedl na základě kupní smlouvy ze dne 7. února 1996 předmětnou nemovitost do vlastnictví fyzických osob - když od oprávněných osob neobdržel výzvu k jejímu vydání, a vyslovil přesvědčení, že nesprávným zhodnocením jednání oprávněných a výkladem příslušných ustanovení zákona o půdě byla porušena jeho práva, zakotvená v čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 411/2000-18 nebyl zjištěn zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává. Jmenovaný soud dne 31. ledna 2001 potvrdil rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu, kterým ten určil, že oprávněné osoby jsou vlastnicemi pozemkové parcely č. 314/2 KN o vým. 34 m2, v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými stěžovatelem v opravném prostředku, za použití vyčerpávajícího výkladu ustanovení §5 odst. 3, §9 odst. 1 a §13 odst. 3 zákona o půdě.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2001