ECLI:CZ:US:2001:3.US.246.01
sp. zn. III. ÚS 246/01
Usnesení
III. ÚS 246/01
Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2001 mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S., zastoupeného JUDr. P.K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, sp. zn. 10 Ca 181/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000 (10 Ca 181/2000-24), jímž bylo zastaveno řízení o jeho žalobě, kterou se domáhal, aby žalovanému (O.Ú.,) bylo uloženo doručit mu jeho rozhodnutí ze dne 5. srpna 1996 (VÚP 1382/96/330-Má), jímž byla povolena skládka kalů z chemické úpravny vody v T. před jejím dokončením, a tvrdil, že označeným rozhodnutím obecnému soudu a jemu předcházejícími správními rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva (svobody), vyplývající z čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 3, čl. 21 odst. 1, čl. 35 odst. 2, čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle odůvodnění ústavní stížnosti byla uvedená ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod porušena tím, že stěžovateli bylo upřeno právo na to, aby byl účastníkem řízení o změně stavby skládky. Poukázal v této souvislosti na to, že neproběhlo posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 244/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a na vývody rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 1999 (6 A 82/97). Stěžovatel proto navrhl zrušení rozhodnutí správního soudu.
Jak vyplývá z připojeného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích
(10 Ca 181/2000), soud zastavil řízení o správní žalobě stěžovatele, jíž se domáhal doručení a přezkoumání shora uvedeného správního rozhodnutí, protože jednou z podmínek účastenství (§70 zák. č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je vliv stavby na zájmy ochrany přírody a krajiny. Obecný soud uzavřel, že stěžovatel tuto podmínku nesplňuje, a proto konstatoval, že stěžovatel účastníkem řízení nebyl a řízení zastavil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Vznik účastenství občanských sdružení, jako zástupců občanů, je v dané věci vázán na posouzení hmotněprávní podmínky, jejíž splnění se promítá v rovině procesní tak, že občanským sdružením vzniká nárok na to, aby byla informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, u nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Pokud dané sdružení oznámí v takovém případě svůj zájem na účast v těchto řízeních, má postavení jeho účastníka (§70 zák. č. 114/1992 Sb.). Vznik účastenství je tedy vázán na posouzení, zda daná stavba má takový charakter, že mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že účastenství stěžovateli vzniknout nemohlo, neboť uvedený charakter předmětná stavba nemá, jak je patrno z vyjádření příslušných odborných orgánů (O.Ú., ze dne 19. 6. 1996), o jejichž správnosti není důvod pochybovat, a jež ostatně ani stěžovatel ve své správní žalobě nezpochybňoval.
V této souvislosti nelze opominout ani ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle které výklad norem práva hmotného a jejich aplikace spadá do pravomoci příslušných orgánů a není proto v pravomoci Ústavního soudu, aby do jejich jurisdikční činnosti zasahoval jinak než za podmínek, jež vyplývají z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994). Tyto podmínky však ve věci posuzované ústavní stížnosti shledány nebyly.
Ústavní soud si vyžádal rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 1999 (6 A 82/97), jímž stěžovatel podpůrně argumentuje v dané věci, a shledal, že ve věci tímto soudem projednávané šlo o jiné skutkové okolnosti již proto, že stavba jaderné elektrárny (změna nedokončené stavby - budovy pomocných provozů - oddělení čistících radioaktivních médií v J.), na rozdíl od stavby (skládky kalů z chemické úpravny vody v T. před jejím dokončením), byla zahrnuta do seznamu staveb posuzovaných v procesu EIA (příloha č. 1 zák. č. 244/1992 Sb.).
Z takto rozvedených důvodů je zřejmé, že k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele nedošlo, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou stížnostních důvodů a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. prosince 2001