ECLI:CZ:US:2001:3.US.286.01
sp. zn. III. ÚS 286/01
Usnesení
III. ÚS 286/01
Ústavní soud rozhodl dne 24. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelů 1) J.V., 2) V.Š. a 3) J.P., zastoupených JUDr. K.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2001, sp. zn. 7 A 54/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se cestou ústavní stížností domáhali zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2001, odůvodnili návrh tím, že podle jejich názoru rozhodnutím soudu došlo k porušení práva svobodně se sdružovat, zakotveného v čl. 20 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že soud aplikoval v předmětné věci §1 odst. 3 písm. a) zákona o sdružování občanů a na základě toho pak potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, které odmítlo registrovat sdružení s názvem "SC", navrhli, aby Ústavní soud citovanou část zákona č. 83/1990 Sb. zrušil, poněvadž ji považují za ustanovení, která jsou v rozporu s čl. 20 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2001, č. j. 7 A 54/99-35, zásah do práv, jichž se stěžovatelé v návrhu dovolávají, shledán nebyl. Jmenovaný soud v řízení o opravném prostředku přezkoumal rozhodnutí Ministerstva vnitra, které dne 22. února 1999 odmítlo registraci sdružení s názvem "SC", přičemž v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami, jež stěžovatelé v opravném prostředku uplatnili. Poněvadž s tímto odůvodněním, které je vyčerpávající a přiléhavé, se Ústavní soud ztotožňuje, lze na ně v celém rozsahu odkázat.
Pro výše uvedené a pro zjištění, že soud nepochybil ani při aplikaci zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelé nejsou osobami oprávněnými k podání návrhu na zrušení části zákona č. 83/1990 Sb.
[§43 odst. 1 písm. e), §74 citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2001