ECLI:CZ:US:2001:3.US.295.01
sp. zn. III. ÚS 295/01
Usnesení
III. ÚS 295/01
Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, o návrhu O.K., zastoupeného JUDr. D.R., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2001, č. j. 9 Co 1166/2000-24, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, odůvodnil návrh tvrzením, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na svou nynější situaci, na skutečnost, že studuje a není schopen dosahovat postačujícího příjmu k zajištění svých potřeb, dále pak na stanovisko soudu I. stupně, podle kterého vyživovací povinnost otce vůči němu se "zásadně obnovila", když byl od roku 2000 opět přijat ke studiu na vysoké škole. Z těchto důvodů se neztotožňuje s názorem soudu odvolacího, který mj. konstatoval, že k obnovení vyživovací povinnosti otce nedošlo, poněvadž on, jako žalobce, již dříve studium ukončil pro špatný prospěch.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 9 Co 1166/2000-24 bylo zjištěno, že soud přezkoumal odvoláním napadený výrok soudu I. stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na určení výživného vyššího než 800,- Kč měsíčně, jak v této částce, s účinností od 11. září 2000 stanovil. Nutno konstatovat, že zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl, poněvadž při výkladu a použití ustanovení §85 odst. 1 zákona o rodině - o vyživovací povinnosti rodičů k dětem, k pochybení nedošlo. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, ten nejen že napadený výrok soudu I. stupně potvrdil, ale také ve vyčerpávajícím odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, pro jaké zjištěné skutečnosti se neztotožňuje s právním názorem soudu I. stupně, podle něhož v předmětné věci došlo k "obnovení" vyživovací povinnosti otce k žalobci, tj. s názorem, na základě kterého Okresní soud v Teplicích žalovaného zavázal k placení výživného ve výši 800,- Kč měsíčně, přičemž však tento výrok nebyl odvoláním napaden.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2001