ECLI:CZ:US:2001:3.US.322.01
sp. zn. III. ÚS 322/01
Usnesení
III. ÚS 322/01
Ústavní soud rozhodl dne 18. října 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Z., zastoupeného JUDr. A.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. března 2001, sp. zn. 10 Ca 338/2000, rozhodnutí FŘ ze dne 2. srpna 2000, č. j. 3187/140/2000, a F.ú., ze dne 3. března 2000, č. j. 5940/00/092971/4013, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zaručených čl. 36 odst. 1, 2 Listiny v základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zásah do svých práv shledal v postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích, který podle jeho přesvědčení, v rozporu s §245 odst. 1 občanského soudního řádu, nepřezkoumal zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí s tím, že výhrady vůči němu uplatnil stěžovatel po lhůtě pro podání žaloby. Jeho výtka spočívala v námitce neplatnosti prvostupňového rozhodnutí F.ú., které nebylo učiněno formou platebního rozkazu, soud pak měl k označené neplatnosti rozhodnutí přihlédnout z úřední povinnosti. Dále poukázal na to, že správce daně uplatnil část daňového nedoplatku jak vůči stěžovateli tak na úpadci, který byl původním daňovým poplatníkem, což bylo možno ověřit přihláškou správce daně do konkurzního řízení. Za nesprávnou také považuje skutečnost, že je vymáhán nejen daňový nedoplatek, ale také penále za jeho neuhrazení, konečně i to, že mu nebylo umožněno výši vyměřené daně překontrolovat.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. března 2001 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v souladu s §249 odst. 2 obč. soudního řádu, se všemi tvrzeními v žalobě uplatněnými se vypořádal a vysvětlil, pro jaké skutečnosti zjištěné finančním orgánem a na základě jakých ustanovení zákona o dani z nemovitosti byla stěžovateli uložena povinnost daňový nedoplatek uhradit (§13b odst. 2 zák. o dani z nemovitostí). Pokud jde o povinnost uhradit také penále stanovené dle §58 daňového řádu a o skutečnost, že daňová pohledávka byla uplatněna přihláškou do konkurzního řízení, Krajský soud v Českých Budějovicích vyčerpávajícím způsobem odůvodnil přechod povinnosti k úhradě daňového nedoplatku, který v sobě zahrnuje i penále, na stěžovatele bez ohledu na skutečnost, že správce daně v únoru 1998 uplatnil pohledávku v konkurzním řízení úpadce (§58, §63 odst. 1, 2 a 4 daňového řádu, §13b zák. o dani z nemovitostí). S ohledem na obsáhlé odůvodnění stížností napadeného rozsudku lze na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, senátem, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 18. října 2001