ECLI:CZ:US:2001:3.US.334.01
sp. zn. III. ÚS 334/01
Usnesení
III. ÚS 334/01
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele S., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. A. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 1998, sp. zn. 34 Cm 130/97, a Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 1999, sp. zn. 11 Cmo 58/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen na právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na důvody, pro které se domáhal určení neplatnosti právního úkonu, jakož i na snahu o navrácení pevného základu pro další vztahy mezi účastníky nájemního poměru.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, podaného k doručení Ústavnímu soudu dne 30. května 2001, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. března 2001, sp. zn. 29 Cdo 1353/2000, a rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 58/99 bylo zjištěno, že ústavní stížností napadené rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje, bylo vydáno Vrchním soudem v Praze dne 1. září 1999, dovolání, které proti němu stěžovatel podal, příslušný soud odmítl, výše citované usnesení Nejvyššího soudu ČR, navrhovatel nenapadá.
S ohledem na výše uvedené je nepochybné, že ústavní stížnost směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 1999, kterým byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ze dne 20. listopadu 1998, byla podána po lhůtě stanovené §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto byla dle §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. července 2001