ECLI:CZ:US:2001:3.US.347.01
sp. zn. III. ÚS 347/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele JUDr. L. L., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, č.j. 10 Co 43/2001, ze dne 12. 4. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 5. 6. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 6. 6. 2001. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, č.j. 10 Co 43/2001, ze dne 12. 4. 2001, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech, č.j. 11 C 23/93-157, ze dne 3. 11. 1998 tak, že žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Podle názoru navrhovatele bylo napadeným rozsudkem porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud ve věci zjistil, že navrhovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Karlových Varech domáhal, aby žalovanému ČR - Ministerstvu vnitra byla stanovena povinnost zaplatit náhradu ztráty na důchodu v důsledku jeho pobytu v táboře nucených prací. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem, č.j. 11 C 23/93-157, ze dne 3. 11. 1998, návrhu vyhověl a stanovil žalovanému povinnost uhradit jednorázově částku 51.219,- Kč a dále povinnost platit měsíční rentu ve stanovené výši. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem, č.j. 10 Co 1031/98-190, ze dne 17. 2. 2000, částečně potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o povinnosti uhradit jednorázově stanovenou částku a částečně změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o povinnosti platit měsíční rentu. Současně vyslovil ve výroku přípustnost dovolání v otázce zásadního právního významu, zda lze navrhovateli přiznat odškodnění ztráty na důchodu podle §17 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o mimosoudních rehabilitacích") s odkazem na §23 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, proti žalovanému ČR - Ministerstvu vnitra. V důsledku podaného dovolání Nejvyšší soud ČR rozsudkem, č.j. 28 Cdo 2221/2000-226, ze dne 30. 11. 2000, zrušil uvedený rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. V následném řízení pak Krajský soud v Plzni rozsudkem, č.j. Co 43/2001, ze dne 12. 4. 2001, žalobu v plném rozsahu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Současně Ústavní soud zjistil z přípisu Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 11 C 23/93, ze dne 29. 6. 2001, že navrhovatel dne 20. 6. 2001 uplatnil u uvedeného soudu dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen "o.s.ř."), je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé.
Z výše uvedeného přehledu řízení ve věci je zřejmé, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl ve věci samé změněn rozsudek soudu I. stupně, když rozsudkem soudu I. stupně bylo žalobě vyhověno, kdežto napadeným rozsudkem odvolacího soudu byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2001