ECLI:CZ:US:2001:3.US.353.01
sp. zn. III. ÚS 353/01
Usnesení
Ústavní ČR soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele V. B., právně zastoupeného JUDr. G. P., advokátkou, směřujícím proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 12. 7. 2000, kterým se opakovaně zavádí nucená správa nad družstevní záložnou P., spojeného s návrhem na zrušení ust. §28 odst. 1 písmeno e) a odst. 3 písmeno c), §28b, 28c, 28d, 28e a 28f zákona ze dne 20. dubna 1995, č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 11. 6. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který směřoval proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 12. 7. 2000, kterým se opakovaně zavádí nucená správa nad družstevní záložnou P. Navrhovatel tvrdil, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva, daná mu čl. 10 Ústavy, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 4 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhovatel se v návrhu dovolává ust. §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a žádá věcné projednání návrhu s tím, že podle jeho názoru stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy navrhovatele a zmíněný postup je tedy na místě. Návrh byl spojen s návrhem na ust. §28 odst. 1 písmeno e) a odst. 3 písmeno c), §28b, 28c, 28d, 28e a 28f zákona ze dne 20. dubna 1995, č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat a zjistil, že tomu tak není. Podle §72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, fyzická nebo právnická osoba jsou oprávněny podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
V této souvislosti Ústavní soud konstatoval, že zákon č. 87/1995 Sb. ve svém §28 odst. 4 stanoví, že na řízení o změně povolení, zákazu nebo omezení povolených činností, zavedení nucené správy, skončení nucené správy, o nařízení mimořádného auditu, uložení pokuty a jiná rozhodování Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami se vztahují předpisy o správním řízení - zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Podle §28 odst. 5 zákona č. 87/1995 Sb. je účastníkem řízení pouze dotčená záložna. Je zjevné, že napadené rozhodnutí se vztahuje k právům záložny, jako právnické osoby, nikoliv k právům jednotlivých členů této záložny. Družstevní záložny jsou budovány na principu majetkové účasti družstevníků, kteří část svého majetku svěřují družstvu, jež s ním hospodaří jako samostatná právnická osoba. Z družstevního principu vyplývá i možnost znehodnocení vkladu, špatného ekonomického výsledku či jiné nepříznivé situace. Člen má právo ovlivňovat rozhodování družstva prostřednictvím jeho orgánů a účastí v nich. Nemůže však jednat za družstvo, jako právnickou osobu, leda by byl jejím orgánem nebo k tomu byl družstvem výslovně písemně zmocněn. K takovému stavu však zjevně nedošlo.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než část návrhu, týkající se rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 12. 7. 2000, odmítnout podle §43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Použití ust. §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., jak to požaduje navrhovatel, je v souzeném případě nepřípustné. Zmíněné ustanovení zákona se totiž umožňuje Ústavnímu soudu takto mimořádně jednat pouze za situace, kdy navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, nikoliv podle vlastního uvážení kdykoliv, tedy v případě nesplnění jiných podmínek stanovených zákonem. Jestliže navrhovatel nebyl účastníkem napadeného řízení o uvalení nucené správy, Ústavní soud nemohl podle citovaného ustanovení postupovat.
K návrhu na zrušení ustanovení §28 odst. 1 písmeno e), §28 odst. 3 písmeno c) a §28b, 28c, 28d, 28e a 28f zákona ze dne 20. dubna 1995, č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než i tuto část návrhu podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustnou, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2001