Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 09.10.2001, sp. zn. III. ÚS 384/01 [ usnesení / ŠEVČÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:3.US.384.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2001:3.US.384.01
sp. zn. III. ÚS 384/01 Usnesení III. ÚS 384/01 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M., zastoupené JUDr. I. J., advokátkou, proti postupu Městského soudu v Brně při výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením ze dne 16. března 2001, sp. zn. 26 E 478/2001, mimo ústní jednání dne 9. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka postup obecného soudu při výkonu rozhodnutí, nařízeného dle usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. března 2001 (26 E 478/2001-17) prodejem věcí movitých k uspokojení nároku vedlejšího účastníka (dle rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 13. prosince 2000 - 34 Cm 132/2000-108), a tvrdila, že tímto postupem bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených práv v době omezeného provozu v režimu nucené správy. Stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozhodnutím obecného soudu a postupem při jeho realizaci bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a čl. 96 Ústavy ČR). Aniž by stěžovatelka podrobněji zdůvodnila ústavněprávní aspekty co do tvrzeného porušení (ústavně zaručených) jejich práv, navrhla, aby Ústavní soud obecnému soudu, jak vpředu je označen, zakázal dispozici s peněžní hotovostí a částku 130.000,- Kč stěžovatelce vydal. Ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní stížností brojila stěžovatelka proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. března 2001 (26 E 478/2001-17), ve věci výkonu soudního rozhodnutí k uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka Ing. I. Č. (přiznané pravomocným exekučním titulem, totiž rozsudkem Krajského obchodního soudu v Brně - 34 Cm 132/2000-108) prodejem věcí movitých. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala dne 3. května 2001 odvolání, které dosud nebylo odvolacím soudem projednáno (Krajský soud v Brně - 49 Co 322/2001) a podala také dne 4. května 2001 stížnost na postup vykonavatelů předsedkyni Městského soudu v Brně; ani o této stížnosti ke dni podání ústavní stížnosti nebylo pravomocně rozhodnuto. V intencích ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu je jeho rozhodovací činnost založená především na zásadě subsidiarity a přezkumu věcí pravomocně rozhodnutých, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména ne procesními prostředky přípustnými podle procesního i hmotného práva. Pravomoc Ústavního soudu je tak zaměřena zejména proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a oprávnění přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, je dáno jen pod podmínkou, že náprava jiným způsobem není možná. Pojem jiný zásah orgánu veřejné moci byl Ústavním soudem v jeho konstantní judikatuře vyložen tak, že jiný zásah veřejné moci, než je rozhodnutí, představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový zásah nebývá zpravidla výsledkem rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci a vymyká se obvyklému přezkumnému či jinému řízení a nelze mu proto čelit jinak než ústavní stížností (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 62/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., č. 78, Praha 1996). Postup obecného soudu ve vykonávacím řízení proto takovým zásahem není. Mimo to lze ústavní stížnost podat jen proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 1 zákona), a protože již z odůvodnění ústavní stížnosti je zřejmé, že tato podmínka splněna není, jde o ústavní stížnost, která je nepřípustná (§72 odst. 2 al. 2 zákona). Ústavní soud proto o posuzované ústavní stížnosti rozhodl odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona], aniž by se zabýval dalšími tvrzeními stěžovatelky (podjatost soudních vykonavatelů), které vzhledem k výroku tohoto usnesení jsou nerozhodné. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona). V Brně dne 9. října 2001

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:3.US.384.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 384/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 9. 10. 2001
Datum vyhlášení  
Datum podání 22. 6. 2001
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Ševčík Vlastimil
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost - §43/1/e)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-384-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 39673
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-23