ECLI:CZ:US:2001:3.US.412.01
sp. zn. III. ÚS 412/01
Usnesení
III. ÚS 412/01
Ústavní soud rozhodl dne 11. října 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti F., zastoupené JUDr. J.J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. dubna 2001, č. j. 7 Cmo 433/99-38, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 23. listopadu 1998, sp. zn. 11 Ro 1850/97, o zmeškání lhůty pro podání odporu proti platebnímu rozkazu, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu osobně dne 9. července 2001, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.dubna 2001, č.j. 7 Cmo 433/99-38, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 23. listopadu 1998, sp. zn. 11 Ro 1850/97. Rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčena ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisu Krajského obchodního soudu v Brně sp. zn. 11 Ro 1850/97, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo zjištěno následující:
Ústavní stížností napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 23.listopadu 1998, sp. zn. 11 Ro 1850/97, v té části, v níž bylo rozhodnuto, že zmeškání lhůty stěžovatelkou pro podání odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 13. května 1998, sp. zn. 11 Ro 1850/97, se nepromíjí. Důvodem uvedených rozhodnutí obecných soudů bylo nesplnění podmínky pro podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty, obsažené v §58 odst. 1 o. s. ř., dle které s takovým návrhem musí být spojen též zmeškaný úkon. Stěžovatelka totiž nejdříve proti platebnímu rozkazu ze dne 13. května 1998, sp. zn. 11 Ro 1850/97, podala odpor a teprve následně požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání tohoto odporu.
Dle názoru stěžovatelky se namítaného dotčení základního práva na spravedlivý proces obecné soudy dopustily protiústavní interpretací jednoduchého práva, když dle jejího přesvědčení z ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř. nevyplývá, že žádost o prominutí zmeškané lhůty i zmeškaný úkon musí být podána současně, nýbrž z něj vyplývá, že zmeškaný úkon je třeba učinit nejpozději při podání návrhu na zmeškání lhůty. Výklad i způsob aplikace §58 odst. 1 o. s. ř. je pak dle přesvědčení stěžovatelky rovněž v rozporu s jeho účelem, jak tento vyplývá i s konfrontace s ustanoveními §1 až 3 o. s. ř.
Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 4 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal dne 23. července 2001 Vrchní soud v Olomouci k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, v němž se ve věci samé odkazuje na obsah odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí. Soud nadto opakovaně upozorňuje na dikci ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř., jímž se ve svém rozhodnutí řídil. Pro uvedené navrhuje předmětnou ústavní stížnost zamítnout.
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Vrchní soud v Olomouci, jakož i Krajský obchodní soud v Brně, při posuzování předmětné věci respektovaly kautely, plynoucí z o. s. ř., respektovaly příslušná procesní ustanovení a konečně svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Doslovným výkladem ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř. se obecné soudy nedostaly do rozporu se smyslem a účelem předmětného zákonného ustanovení z pohledu §1 až 3 o. s. ř. a rovněž neporušily základní práva na řádný proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Je-li totiž zmeškaný úkon podán před podáním žádosti o prominutí zmeškání lhůty, a to bez ohledu na velikost časového intervalu mezi oběma právními úkony, je pak nezbytně posuzován dle kautel kmenového řízení.
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 11. října 2001