ECLI:CZ:US:2001:3.US.43.01
sp. zn. III. ÚS 43/01
Usnesení
III. ÚS 43/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti 1) I. J., a 2) J. Š., zastoupených JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. října 2000, č. j. 28 Cdo 2389/99-202, Krajského soudu v Praze ze dne 20. dubna 1999, č. j. 28 Co 683/98-181, a Okresního soudu v Rakovníku ze dne 22. dubna 1998, č. j. 3 C 892/92-139, ve znění opravného usnesení a doplňujícího rozsudku ze dne 3. září 1998, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodňovali návrh tím, že podle jejich přesvědčení soudy jimi porušily práva, jež jsou zaručena čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a) odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu sdělení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. ledna 2001, dokladu o doručení rozsudku Nejvyššího soudu ČR právnímu zástupci stěžovatelů a údajů o datu podání ústavní stížnosti bylo zjištěno, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání, které bylo posledním prostředkem stěžovatelů k ochraně tvrzeného práva, bylo jejich zástupci doručeno dne 21. listopadu 2000. Vzhledem k tomu, že lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dne 19. ledna 2001 a účastníci návrh podali až 23. ledna 2001, bylo spolehlivě prokázáno, že tak učinili až po lhůtě k tomu stanovené.
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2001