ECLI:CZ:US:2001:3.US.432.2000
sp. zn. III. ÚS 432/2000
Usnesení
III. ÚS 432/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele P. S., zastoupeného JUDr. J. H., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2000, sp. zn. 10 Co 232/2000, a Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. listopadu 1999, č. j. 17 C 47/99-47, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal cestou ústavní stížnosti zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2000, sp. zn. 10 Co 232/2000, a Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. listopadu 1999, č. j. 17 C 47/99-47, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení řízením před označenými soudy bylo zasaženo do práv, jež jsou zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že soud I. stupně rozhodl v jeho nepřítomnosti, nevzal zřetel na žádost o odročení jednání, odvolací soud pak rozsudek nezrušil i když v podaném odvolání nesprávný postup soudu vytkl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu bylo zjištěno, že stěžovatel vytýká soudům nesprávný postup, kterým mu byla odňata možnost jednat před soudem - když soud jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, ačkoliv o odročení požádal, odvolací soud pak rozsudek soudu I. stupně nezrušil a nedal tak stěžovateli prostor, aby se mohl jednání osobně účastnit a být jako účastník řízení slyšen. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné dovolání, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
S ohledem na výše uvedené, na zjištění, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku, který není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje - když takovým prostředkem je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro odmítnutí návrhu pro jeho nepřípustnost nebyla právní zástupkyně již vyzývána k odstranění vad návrhu - předložené plné moci, která nemá náležitosti v souladu s §31 odst. 1 citovaného zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2001