ECLI:CZ:US:2001:3.US.439.2000
sp. zn. III. ÚS 439/2000
Nález
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podané 1) ing. N. T. T., a 2) H. M. H., proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 481/2000, ze dne 28. 4. 2000 a souvisejícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. Nt 160/2000, ze dne 5. 4. 2000, o žádosti o propuštění z vazby, takto:
1. Usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 481/2000, ze
dne 28. 4. 2000 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn.
Nt 160/2000, ze dne 5. 4. 2000 ohledně N. T. T., se zrušují.
2. Návrh H. M. H. se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 24. 7.
2000 navrhovatelé brojí proti usnesení Městského soudu v Praze,
sp. zn. 44 To 481/2000, ze dne 28. 4. 2000 ve spojení s unesením
Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. Nt 160/2000, ze dne 5. 4.
2000. Napadenými usneseními bylo rozhodováno o vazbě navrhovatele
ing. N. T. T. v souvislosti s peněžitou zárukou (kauci) nabídnutou
druhou navrhovatelkou H. M. H. Vydáním uvedených rozhodnutí měla
potom být zasažena základní, ústavně zaručená práva, a to u prvého
navrhovatele právo na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 2, 5 Listiny
základních práv a svobod (dále Listina), v případě obou
navrhovatelů právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. Nt
160/2000, Ústavní soud následně zjistil, že prvý navrhovatel dne
23. 3. 2000 podal žádost o propuštění z vazby, do které byl vzat
usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, dne 4. 11. 1999, pod sp.
zn. Nt 349/99, a to z důvodů uvedených v ust. §67 odst. 1 písm.
b), c), odst. 2 trestního řádu (dále tř.ř.). V žádosti uvedl, že
dle jeho názoru v té chvíli již není dán koluzní důvod vazby
s tím, že chápe v dané chvíli orgány činnými v trestním řízení
pouze shledávanou existenci důvodů vazby předstižné. Pro tento
případ nabídl písemný slib §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. případně
složení peněžité záruky (§73a tr.ř.) jeho manželkou, druhou
navrhovatelkou. Za dané situace vydal Obvodní soud pro Prahu 6
usnesení ze dne 5. 4. 2000, č.j. Nt 160/2000-8, v jehož výrokové
části rozhodl, že koluzní důvod vazby již netrvá, písemný slib
navrhovatele (obviněného) se nepřijímá a také tak, že přijal
peněžitou záruku a navrhovatele propustil na svobodu. V odůvodnění
uvedl proč neshledává již důvody vazby koluzní, popsal podmínky,
za kterých přijal peněžitou záruku a proč nepřijal nabízený
písemný slib. Proti uvedenému rozhodnutí podali navrhovatelé
stížnost, ve které uvedli, že dle jejich domnění nejsou dány ani
důvody vazby předstižné §67 odst. 1 písm. c) tr.ř., protože
dosavadní výsledky šetření trestní věci prvého navrhovatele na
existenci těchto důvodů neukazují, když soud I. stupně se
dostatečně nepřesvědčil o stavu vyšetřování. Měl být proto
propuštěn na svobodu, aniž by vazba byla nahrazena peněžitou
zárukou, a proto navrhli napadené usnesení zrušit. O podané
stížnosti rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, a to
tak, že ji dle §148 odst. 1 písm c) tr.ř. zamítl s tím, že není
důvodná. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že předstižná vazba
je oprávněná s tím, že důvody pro které byl z tohoto hlediska vzat
do vazby trvají. Připomněl, že navrhovatel byl vzat do vazby pro
účast na trestném činu zločinného spolčení dle §171a odst. 1, 2,
b), c) trestního zákona s tím, že není úkolem soudu v přípravném
řízení prokazovat vinu či nevinu navrhovatele a z hlediska ust.
§67 odst. 2 tr.ř. má také za to, že jsou dány důvody vedoucí
k podezření, že trestné činnosti, pro kterou je navrhovatel stíhán
se také dopustil.
Proti uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze a ve
spojení s ním i proti rozhodnutí soudu I. stupně navrhovatelé
podali ústavní stížnost s tím, že navrhli obě zmíněná rozhodnutí
zrušit, když tato jsou protiústavní a porušují čl. 8 odst. 2,
5 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Poukázali na nekonkrétnost odůvodnění
obou rozhodnutí, které je formální a do jisté míry hypotetické,
zejména však poukazují na absenci oněch konkrétních skutečností na
základě kterých musí být rozhodnutí o vazbě (jeho odůvodnění)
vybudováno. Konečně uvedli, že sice navrhovatel byl propuštěn na
svobodu, avšak teprve po složení peněžité záruky, přičemž
dovozují, že navrhovatel měl být na svobodu propuštěn zásadně
proto, že důvody vazby předstižné nejsou dány (soudy jejich
existenci nevysvětlily) a měl být propuštěn z vazby, aniž by
musela být nabídnuta peněžitá záruka. V dodatečném podání odkázali
i na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. 137/2000, ze dne 20. 11.
2000, a to zejména i na jeho odůvodnění.
K věci se na vyžádání Ústavního soudu vyjádřil Městský soud
v Praze s tím, že trvá na písemném odůvodnění svého rozhodnutí bez
dalšího. Městské státní zastupitelství v Praze odkázalo na své
vyjádření ze dne 21. 6. 2000, které podalo v souvislosti s návrhem
ve věci IV. ÚS 137/2000 (týkající se také ve stejné věci
navrhovatele), kdy se svého postavení vedlejšího účastníka vzdalo.
Dle ust. §44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem
účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat
další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, a to
stěžovatel podáním ze dne 9. 1. 2001 a účastník řízení podáním ze
dne 10. 1. 2001 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního
jednání a také vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od
jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního
jednání s poukazem na uvedené upuštěno.
V projednávané věci samé III. senát Ústavního soudu zjistil,
že oba navrhovatelé podali dne 3. 3. 2000 ústavní stížnost
v projednávané věci a ta směřovala proti usnesení Obvodního soudu
pro Prahu 6 ze dne 4. 11. 1999, č.j. Nt 349/99-27, jímž byl T. N.
T. vzat do vazby a stejně tak proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 7. 12. 1999, č.j. 44 To 1408/99-73, kterým byla
stížnost do rozhodnutí soudu I. stupně zamítnuta. O takto podané
stížnosti rozhodl IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 20.
11. 2000, č.j. IV. ÚS 137/2000-38 tak, že obě napadená rozhodnutí
obecných soudů týkající se T. N. T. zrušil a ústavní stížnost
podanou H. M. H. odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,
(dále zák. o Ústavním soudu), jako návrh podaný osobou zjevně
neoprávněnou. Za daných okolností je takto zřejmé, že důvody vazby
(s ohledem na citované rozhodnutí Ústavního soudu) nebyly dány od
samotného počátku, když v tomto směru lze odkázat na odůvodnění
zmíněného rozhodnutí IV. senátu Ústavního soudu. S ohledem na
uvedené je potom zjevně nadbytečné v souvislosti s nyní podanou
ústavní stížností přezkoumávat existenci vazebních důvodů v této
fázi trestního řízení vedeného proti N. T. T., kdy zmíněná ústavní
stížnost směřuje do rozhodnutí týchž obecných soudů v souvislosti
se žádostí navrhovatele o propuštění z vazby a v této souvislosti
i s tím spojené nabídky peněžité záruky.
Za daného stavu nezbylo Ústavnímu soudu než napadená
rozhodnutí zrušit, když postupem označených obecných soudů byla
zasažena základní práva N. T. T. obsažená v čl. 8 odst. 2, 5 a čl.
36 odst. 1 Listiny, a to již v době kdy bylo rozhodováno o jeho
vzetí do vazby.
Stran druhé navrhovatelky H. M. H. (manželky prvého
navrhovatele) Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh odmítnout
dle §43 odst. 1 písm. c) zák. o Ústavním soudu, jako návrh podaný
osobou zjevně neoprávněnou. To proto, že z pohledu řízení před
Ústavním se napadená rozhodnutí jejich práv přímo nedotýká
a nemůže se tak dovolávat jejich ústavně právní ochrany.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
V Brně dne 6. února 2001