ECLI:CZ:US:2001:3.US.5.01
sp. zn. III. ÚS 5/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížností navrhovatelů V. H. a R. H., oba zastoupeni JUDr. J. T., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 10 Ca 293/2000-22, ze dne 24. 11. 2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali dne 3. 1. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 4. 1. 2001. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 10 Ca 293/2000-22, ze dne 24. 11. 2000, jímž byla zamítnuta žaloba navrhovatelů proti rozhodnutí Okresního úřadu, referátu regionálního rozvoje ve Strakonicích, č.j. RR/347/542/2000/jst, ze dne 28. 7. 2000. Rozhodnutím Okresního úřadu bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu, odboru výstavby a životního prostředí ve Strakonicích (dále jen "odbor výstavby") č.j. výst. 1460/98/Př, ze dne 15. 12. 1999, jímž byla zamítnuta žádost navrhovatelů o povolení změny užívání části rodinného domu. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru navrhovatelů porušeno jejich základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a tím došlo i k porušení čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny. Návrh byl podán včas.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 10 Ca 293/2000, vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelé žádali odbor výstavby o povolení změny v užívání části rodinného domu, a to tak, že garáž, kotelna a uhelna v předmětném rodinném domě bude změněna na prodejnu a sklad náhradních dílů na osobní automobily. V řízení před odborem výstavby byl k námitkám majitelů soudních pozemků zjišťován vliv změny v užívání na životní prostředí v předmětné lokalitě. K posouzení této otázky byl vyžádáno i stanovisko dotčeného orgánu, tj. Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Policie ČR, který posuzoval žádanou změnu z hlediska bezpečnosti a plynulosti silničního provozu v dané lokalitě. Ve svém stanovisku tento orgán uvedl, že souhlasí s navrhovanou změnou užívání za předpokladu, že budou zřízena tři nová parkovací stání. Za situace, kdy navrhovatelé odmítli splnit podmínky uvedené ve stanovisku dopravního inspektorátu, vydal odbor výstavby rozhodnutí, č.j. výst. 1460/98 Rou, ze dne 1. 10. 1998, kterým žádost zamítl. K odvolání navrhovatelů rozhodoval ve věci Okresní úřad ve Strakonicích, který rozhodnutím, č.j. RR/1600/1833/98/jst, ze dne 2. 12. 1998, zrušil rozhodnutí odboru výstavby a věc vrátil k novému projednání za účelem spolehlivého zjištění stavu věci a rozhodnutí o občanskoprávní námitce majitelů soudní nemovitosti. Odbor výstavby ve věci prováděl další dokazování, uskutečnil i ústní jednání za účasti dopravního inspektorátu, který setrval na svém stanovisku, potvrzeném i vyjádření příslušného orgánu Správy Jihočeského kraje Policie, ČR č.j. PJC-506/ZŘ-DP-99, ze dne 12. 5. 1999. Ve věci znovu rozhodl rozhodnutím, č.j. výst. 1460/98/Rou, ze dne 31. 5. 1999. K odvolání navrhovatelů Okresní úřad ve Strakonicích rozhodnutím, č.j. RR/1159/1482/99/jst, ze dne 22. 9. 1999, zrušil rozhodnutí orgánu I. stupně a věc vrátil k novému projednání za účelem vyžádání nového stanoviska dopravního inspektorátu. Dopravní inspektorát sdělil své stanovisko přípisem, č.j. ORST-32-288/DP-98, ze dne 19. 11. 1999, které je shodné s původním stanoviskem, v němž podmiňoval povolení změny v užívání vybudováním tří parkovacích stání. Odbor výstavby pokračoval v dalším řízení a na základě dalšího dokazování vydal rozhodnutí, č.j. výst. 1460/98/Př, ze dne 15. 12. 1999, jímž znovu žádost o změnu užívání části rodinného domu zamítl. K odvolání navrhovatelů rozhodoval ve věci znovu Okresní úřad ve Strakonicích, referát regionálního rozvoje, který rozhodnutím, č.j. RR/347/542/2000/jst, ze dne 28. 7. 2000, zamítl odvolání navrhovatelů a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V odůvodnění uvedl, že odbor výstavby postupoval v souladu s ustanovením §126 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, když si vyžádal stanovisko dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Policie ČR jako dotčeného orgánu státní správy, protože v řízení byla vznesena námitka týkající se navýšení provozu na přilehlé komunikaci v souvislosti s podnikatelskou činností navrhovatelů. Tento svůj závěr Okresní úřad podrobně rozvedl a odůvodnil.
Proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Strakonicích podali navrhovatelé správní žalobu, o níž rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích. Po provedeném řízení Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto rozsudkem, č.j. 10 Ca 293/2000-22, ze dne 24. 11. 2000, žalobu zamítl. V odůvodnění se velmi podrobně zabýval rozborem jednotlivých námitek navrhovatelů a závěrem konstatoval, že v projednávané záležitosti byl dostatečně zjištěn skutečný stav věci, správní orgán poskytl účastníkům řízení možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Krajský soud se ztotožnil se stanoviskem správních orgánů, že v dané věci je dopravní inspektorát Policie ČR dotčeným orgánem státní správy a stavebnímu úřadu nepřísluší přezkoumávat stanovisko dotčeného odborného orgánu. Dále soud konstatoval, že správní orgán hodnotil důkazy v souladu s právní úpravou. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že především nerespektování podmínky stanovené dotčeným orgánem státní správy pro povolení změny v užívání stavby bylo důvodem pro zamítnutí žádosti. Z rozhodnutí o odvolání vyplývá, že není vyloučena úvaha o povolení změny v užívání, pokud tato bude v souladu s požadavkem dopravního inspektorátu na zřízení stanoveného počtu parkovacích stání. Soud dále neshledal ani porušení žalobci uvedených ustanovení stavebního zákona, občanského zákoníku ani Listiny. Konečně soud se pro úplnost doplnil i posouzení námitky, týkající se toho, že správní orgán se nesprávně vypořádal s námitkou majitelů sousední nemovitosti. Konstatoval, že vyřešení námitky majitelů sousední nemovitosti není pro danou věc podstatné, protože dovolávat se chybného postupu odboru výstavby při příslušelo pouze těmto osobám.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podali navrhovatelé návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože podle jejich názoru byla napadeným rozhodnutím porušena jejich základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny a tím byl porušen i čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny. Porušení uvedených práv spatřují navrhovatelé v tom, že Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná a že navrhovatelé nebyli zkráceni na svých právech. Navrhovatelé se však domnívají, že byli zásadním způsobem zkráceni na svých právech, když jim jako vlastníkům nemovitosti není umožněno užívat ji podle své úvahy za situace, kdy jejich záměr je zcela v souladu se všemi právními předpisy. Navrhovatelé se domnívají, že jejich práva byla zkrácena tím, že Okresní úřad ve Strakonicích potvrzením zamítavého rozhodnutí správního orgánu I. stupně váže výkon jejich práva na nezákonné požadavky. Navrhovatelé předpokládali, že Krajský soud jim poskytne řádnou soudní ochranu, což se nestalo a soud své rozhodnutí odůvodňuje do jisté míry zmatečně a nekonkrétně. Navrhovatelé uvedli, že právní úvahy soudu vzbuzují pochybnosti o tom, zda bylo o jejich žalobě rozhodováno nezávislým a nestranným soudem. Hlavní spornou otázkou, jak vyplývá z velmi širokého odůvodnění navrhovatelů, je postavení dopravního inspektorátu Policie ČR jako dotčeného orgánu státní správy. Navrhovatelé žádali, aby Ústavní soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích.
K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření i Krajský soud v Českých Budějovicích jako účastník řízení. Ve vyjádření uvedl, že soud při projednávání žaloby postupoval ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť se při věcném zkoumání zabýval všemi námitkami navrhovatelů a vydané rozhodnutí řádně odůvodnil K projednání žaloby bez nařízeného jednání udělili navrhovatelé písemný souhlas. Rovněž nebyl porušen čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny, protože státní moc byla uplatňována v souladu se zákonem. Základní otázkou byla správnost postupu stavebního úřadu a žalovaného správního orgánu při posuzování žádosti navrhovatelů o povolení změny v užívání rodinného domu. Napadený rozsudek obsahuje konkrétní a podrobný výklad souvisejících a navazujících právních otázek, jakož i důvody týkající se postavení Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Policie ČR jako dotčeného orgánu státní správy. Proto nelze, uvedl Krajský soud, souhlasit s názorem navrhovatelů, že jim bylo odepřeno právo na soudní ochranu. Krajský soud proto navrhl odmítnutí podaného návrhu.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé se dovolávali ochrany svých základních práv zakotvených Listinou, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Z velmi široce pojatého návrhu, který v převážné míře obsahuje rozbor jednotlivých předpisů, včetně jejich citace, vyplývá, že základní a v podstatě jedinou námitkou navrhovatelů je nesouhlas s postupem odboru výstavby, který si k rozhodnutí o povolení změny v užívání části rodinného domu vyžádal stanovisko Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství Policie ČR jako dotčeného orgánu státní správy. Dlužno konstatovat, že tato námitka byla předmětem posuzování jak správního orgánu II. stupně, tak i soudu a oba orgány se velmi podrobně zabývaly touto námitkou v odůvodnění svých rozhodnutí. Je na místě, aby Ústavní soud připomenul, že důvodem pro tvrzení, že došlo k porušení základních práv navrhovatelů napadeným rozhodnutím, nemůže být nesouhlas s právními závěry orgánů veřejné moci, které ve věci rozhodovaly. Uvedený závěr Ústavní soud ve svých rozhodnutích plně respektuje a k opačnému závěru dospívá pouze tehdy, jestliže právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu se zjištěným skutkovým stavem a soud k nim dospěl postupem, který by byl v rozporu s příslušnou právní úpravou. V předmětné věci však Ústavní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v řízení o podané správní žalobě postupoval plně v souladu se stanovenou právní úpravou, zabýval se všemi námitkami, které navrhovatelé uvedli v žalobě, a velmi podrobně se zabýval právě posouzením postavení Dopravního inspektorátu jako dotčeného orgánu státní správy. V postupu Krajského soudu neshledal Ústavní soud žádné porušení základních práv navrhovatelů, a proto dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena ustanovení čl. 36 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu