ECLI:CZ:US:2001:3.US.519.2000
sp. zn. III. ÚS 519/2000
Usnesení
III. ÚS 519/2000
Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelů 1) Ing. J. J., a 2) B. J., zastoupených JUDr. M. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2000, sp. zn. 16 Co 26/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 26/99 uvedli, že podle jejich přesvědčení rozhodnutím soudu byla porušena ústavní práva, zaručená v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 95 Ústavy ČR. Pochybení soudů obou stupňů pak spatřují v nesprávném posouzení předběžné otázky, tj. existenci nájemního vtahu, což mělo za následek zamítnutí jejich žaloby na vyklizení bytu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 5 C 242/98 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2000, sp. zn. 16 Co 26/99, nebylo zjištěno, že by se jmenovaný odvolací soud dostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném řízení potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jihlavě, jímž tento soud nevyhověl návrhu stěžovatelů na vyklizení bytu. Odůvodnění stížností napadeného rozsudku je vyčerpávající, soud se v němž vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatelé uplatnili v odvolání, a proto lze na jeho obsah zcela odkázat.
Poněvadž zásah do práv stěžovatelů shledán nebyl, nutno konstatovat, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2001