ECLI:CZ:US:2001:3.US.547.2000
sp. zn. III. ÚS 547/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele E. V., a.s., zastoupené JUDr. R. B., CSc., advokátem, směřujícím proti rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa, referát regionálního rozvoje ze dne 12. 7. 2000, čj. RRR 536/2000 a souvisejícímu rozhodnutí Městského úřadu, stavebního úřadu Česká Lípa ze dne 1. 6. 2000, č. 247/2000, čj. SÚ 4369/99-332/2, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 11. 9. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 13. 9. 2000. Předmětný návrh směřoval proti rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa, referát regionálního rozvoje ze dne 12. 7. 2000, čj. RRR 536/2000 a předcházejícímu rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Česká Lípa (dále jen "stavební úřad") ze dne 1. 6. 2000, č. 247/2000, čj. SÚ 4369/99-332/2, s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že dne 21. 12. 1999 požádal navrhovatel stavební úřad o vydání stavebního povolení na stavbu "Skládka odpadů V.". Dne 7. 1. 2000 vydal stavební úřad rozhodnutí č. 16/2000, čj. SÚ 4369/99-332/2, ve kterém vyzval navrhovatele ve smyslu §60 odst. 1 stavebního zákona, aby nejpozději do 29. 5. 2000 žádost doplnil mimo jiné o dohodu o provedení protihlukových opatření. Dne 1. 6. 2000 stavební úřad rozhodnutím č. 247/2000, čj. SU 4369/99-332/2, stavební řízení zastavil. Rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel neodstranil ve lhůtě nedostatky žádosti. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel odvolání. Namítal, že není povinen požadavku stavebního úřadu na předložení dokladu o vyřešení protihlukových opatření vyhovět, protože požadovaná listina není povinnou a nezbytnou součástí žádosti o stavební povolení a požadavek stavebního úřadu tudíž nemá oporu v zákoně. Okresní úřad Česká Lípa, referát regionálního rozvoje dne 12. 7. 2000 rozhodnutím č. 247/2000, čj. RRR 536/2000, odvolání zamítl. V odůvodnění uvedl, že stavební úřad je ve smyslu ust. §62 odst. 1 písmeno c) stavebního zákona povinen ve stavebním řízení přezkoumat mimo jiné, zda je zajištěna komplexnost a plynulost výstavby, zda je zajištěno včasné vybudování technického, občanského a jiného vybavení, potřebného k řádnému využívání stavby. Z tohoto hlediska je požadavek stavebního úřadu v souladu se zákonem.
Uvedené rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa, referátu regionálního rozvoje napadl navrhovatel včas ústavní stížností, v níž uvedl, že jím byla porušena jeho základní práva daná čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K porušení uvedených základních práv mělo dojít tím, že požadavek stavebního úřadu na zajištění protihlukových opatření nemá oporu ve stavebním zákoně. Dále namítal, že rozhodnutí stavebního úřadu nebylo řádně (ve smyslu správního řádu) odůvodněno, čímž byl navrhovatel krácen na svých právech, protože mu byla fakticky odňata možnost napadnout odůvodnění, jako konkrétní část rozhodnutí, odvoláním. Odvolací orgán se podle navrhovatele vůbec nezabýval otázkou zákonnosti požadavku stavebního úřadu, nepřezkoumal tedy napadené rozhodnutí v celém rozsahu, čímž porušil navrhovatelova práva. Na základě toho pak navrhovatel požadoval, aby Ústavní soud obě správní rozhodnutí zrušil.
Okresní úřad Česká Lípa, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 19. 10. 2000 poukázal na to, že požadavek na zabezpečení protihlukových opatření vyplýval ze závazného posudku okresního hygienika. Dále poukázal na §126 odst. 1 stavebního řádu, podle kterého stavební úřad rozhodne jen v dohodě, popř. se souhlasem orgánu státní správy. Dotčený orgán státní správy může svůj souhlas vázat na splnění podmínek stanovených ve svém rozhodnutí. V daném případě byla v územním rozhodnutí stanovena podmínka, kterou inicioval okresní hygienik, kterému takové právo náleží podle zákona č. 20/1966 Sb.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností napadené rozhodnutí o zastavení řízení podle ustanovení §60 odst. 2 stavebního zákona je rozhodnutím procesním, tedy rozhodnutím, které není možno napadnout správní žalobou. Z tohoto hlediska je ústavní stížnost přípustná.
Z obsahu stížnosti však vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii správních orgánů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, které uvedl v odvolání a kterými se odvolací orgán řádně zabýval.
Článek 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny, jejichž porušení navrhovatel namítá, stanoví zásadu, že každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Tuto základní zásadu fungování demokratické společnosti je třeba vykládat ve vztahu k jiné ústavní zásadě, totiž, že státní moc lze uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl.2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny). Znamená to, že orgány, vykonávající státní moc, mohou postupovat jen v rámci zákona a jejich požadavky nesmějí rámec zákona překračovat. Podle přesvědčení Ústavního soudu stavební úřad, ani Okresní úřad Česká Lípa, referát regionálního rozvoje, v souzené věci z rámce zákona nevybočily. Požadavek stavebního úřadu na zajištění protihlukových opatření, vyslovený v rozhodnutí ze dne 7. 1. 2000, č. 16/2000, čj. SÚ 4369/99-332/2, byl vysloven na základě závazného posudku okresního hygienika, tedy v souladu se zákonem a byl tudíž ústavně konformní. Napadené rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa ze dne 12. 7. 2000, čj. RRR 536/2000, je pak přesvědčivě odůvodněno a je v něm poukázáno na všechny úvahy, kterými se tento odvolací orgán při posuzování odvolání řídil.
Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím Okresního úřadu Česká Lípa, referátu regionálního rozvoje ze dne 12. 7. 2000, čj. RRR 536/2000, bylo zasaženo do ústavně chráněných práv navrhovatele a nezbylo mu než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu