ECLI:CZ:US:2001:3.US.558.01
sp. zn. III. ÚS 558/01
Usnesení
III. ÚS 558/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. V. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2001, sp. zn. 64 Co 186/2001, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. října 2000, sp. zn. 7 C 60/2000, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dne 31. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně vadnou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu faxovým podáním dne 19. září 2001 a písemně doplněnou podáním svěřeným k poštovní přepravě dne
20. září 2001, napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2001
(64 Co 186/2001-86) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. října 2000
(7 C 60/2000-56), a tvrdil, že uvedené obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo "na řádnou soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a
čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb."; navrhl proto, aby Ústavní soud výše označená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti a z přílohy k ní připojené (kopie doručovací obálky), bylo zjištěno, že rozsudek Městského soudu v Praze, jak je vpředu označen, byl doručen stěžovateli dne 21. července 2001 (sobota) a ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu faxovým podáním dne 19. září 2001 (středa), tedy z hlediska lhůty k jejímu podání
(§72 odst. 2 zákona) 61. den.
Jestliže stěžovatel podal svou ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takovou odmítnout, aniž by se jevilo účelným vésti stěžovatele k odstranění formální vady ústavní stížnosti spočívající v tom, že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona), přičemž jako obiter dictum se sluší podotknout, že povinnost právního zastoupení před Ústavním soudem platí i pro osoby práva znalého, tj. i pro advokáty (k tomu srov. stanoviska pléna Pl. ÚS - st. 1/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 9., str. 471, Praha 1998).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 31. října 2001