ECLI:CZ:US:2001:3.US.564.2000
sp. zn. III. ÚS 564/2000
Usnesení
III. ÚS 564/2000
Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelky L. B., zastoupené Mgr. P. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. července 2000, č. j. 10 Ca 166/2000-31, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka ústavní stížnost, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. července 2000, č. j. 10 Ca 166/2000-31, odůvodnila tím, že podle jejího přesvědčení postupem správních orgánů a soudu bylo porušeno právo na ochranu majetku, zakotvené v čl. 11 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že v řízení o dodatečném vyměření daně nebyla dodržena zásada dvojinstančnosti, když správní orgán II. stupně nepřezkoumal vhodnost použitých pomůcek ani správnost výpočtu podle nich, konečně to neučinil ani soud, nebylo jí umožněno účinně se v řízení bránit. Důsledkem označených zásahů do práva na spravedlivý proces bylo, dle jejího názoru, že při rozhodování o výši doměřené daně rozhodoval pouze jeden člověk. Dále poukázala na to, že odvolací správní orgán se přidržel procesní normy, která vylučuje z přezkoumání výběr a vhodnost použití pomůcek, je-li podle nich stanovena daňová povinnost, a stejně tak procesní norma neumožňuje soudu po věcné stránce přezkoumat meze správního uvážení. Z těchto důvodu navrhla, aby Ústavní soud zrušil část ustanovení §50 odst. 5 a §23 odst. 2 zák. č. 337/1992 Sb., a to ve slově "pomůcek".
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 166/2000, jeho rozsudku ze dne 4. července 2000 a spisu Finančního ředitelství v Českých Budějovicích sp. zn. 2768/110/1999 zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud žalobu stěžovatelky zamítl, když žalobní důvody, pro které označila rozhodnutí správního orgánu za nezákonné, neshledal. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v žalobě a jež se vztahovaly k aplikaci §50 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. k přezkoumání zákonnosti podmínek pro použití pomůcek při stanovení daně, a poněvadž se Ústavní soud se závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích vyslovenými v odůvodnění ztotožňuje, lze na ně zcela odkázat a současně konstatovat, že ústavní stížnost, směřující proti jeho rozsudku č. j. 10 Ca 166/2000-31, je zjevně neopodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Stěžovatelka, která v ústavní stížnosti namítala také porušení dvojinstančnosti v řízení před správními orgány, tuto námitku v žalobě u soudu neuplatnila, proto je návrh v tomto rozsahu nepřípustný [§75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. e) cit. zákona o Ústavním soudu]. S ohledem na výše uvedené, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti není stěžovatelka oprávněna k podání návrhu na zrušení zákona či jeho části a je tedy dán důvod k rozhodnutí podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2001