ECLI:CZ:US:2001:3.US.582.01
sp. zn. III. ÚS 582/01
Usnesení
III. ÚS 582/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. A., zastoupeného JUDr. R. D., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 25 Cdo 1385/2001, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. dubna 2001, sp. zn. 8 Co 453/2001, a rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8. prosince 2000, sp. zn. 9 C 181/2000, mimo ústní jednání dne 17. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2001
(25 Cdo 1385/2001-111) a spolu s ním také jemu předcházející rozhodnutí obecných soudů (Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. dubna 2001 - 8 Co 453/2001-99 a rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8. prosince 2000 - 9 C 181/2000) a tvrdil, že jmenované soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 7, čl. 8, čl. 10 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označených ústavně zaručených práv došlo tím, že obecné soudy I. a II. stupně nevyhověly jeho žalobě na náhradu škody odůvodněné nezákonným a protiústavním zákrokem městských strážníků vůči němu,
ačkoli - stručně shrnuto - pro takové rozhodnutí nebyly dány zákonné důvody; stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud všechna rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je nedůvodná.
Skutkový základ posuzované věci spočívá - stručně shrnuto - v incidentu, k němuž došlo dne 4. února 2000 ve večerních hodinách mezi stěžovatelem a strážníky města Krumlov a v souvislosti s ním, v zákroku strážníků vůči stěžovateli, který jejich zákrok, jimž mu byla způsobena škoda, pokládá za rozporný se zákonem a důsledně také s ústavním pořádkem republiky.
Z tvrzení ústavní stížnosti, stejně jako z odůvodnění jí napadených rozhodnutí obecných soudů, se podává, že obecné soudy I. a II. stupně souhlasnými rozhodnutími v meritu věci nevyhověly jeho žalobě na zaplacení částky 5.950,- Kč a Nejvyšší soud ČR odmítl jeho dovolání s odkazem na výši v řízení před obecnými soudy uplatněného plnění
[§238 odst. 2 písm. a), §239 odst. 3 o. s. ř.]; podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 6) rozsudek odvolacího soudu vešel do právní moci dnem 31. 5. 2001.
Za této situace je ústavní stížnost vůči rozhodnutí dovolacího soudu zjevně neopodstatněná, neboť - jak správně uvádí dovolací soud - stěžovatelem uplatněný nárok na plnění v penězích pod zákonem stanovenou částkou (20.000,- Kč) nesplňuje zákonem stanovené podmínky přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu soudem dovolacím [§237
odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nehledě již ani k tomu, že nejsou splněny ani podmínky plynoucí obecně z nesouladného rozhodnutí obecných soudů I. a II. stupně. S přihlédnutím k tomu jde tudíž o svévolně podaný opravný prostředek, jehož odmítnutí (dovolacím) soudem je plně v souladu se zákonem, a jako takové je i ústavně zcela souladné.
Skutečnost, že stěžovatelovo dovolání bylo odvolacím soudem odmítnuto [§243
odst. 4 al. 1, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], má ovšem svůj procesní důsledek i ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, resp. k petitu o ústavní stížnosti, domáhajícího se jeho zrušení.
Ústavní stížnost lze za splnění dalších zákonných podmínek podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno (§72 odst. 2 al. 2 zákona); podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 6) rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako rozhodnutí soudu odvolacího, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 31. 5. 2001 a tímtéž dnem se stalo pravomocné. Lhůta k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 2 al. 1 zákona) tak počínala běžet dnem 31. 5. 2001 (§72 odst. 2 al. 2 zákona) a skončila dnem
30. 7. 2001, zatímco ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě k Ústavnímu soudu dne 3. října 2001 (§27 odst. 2 zákona).
Protože podané dovolání ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu běh lhůty pro podání ústavní stížnosti nestaví, je zřejmé, že posuzovaná ústavní stížnost je opožděná, a jako taková je nezpůsobilá meritorního projednání.
Z důvodů takto rozvedených bylo o stěžovatelově ústavní stížnosti, jako o návrhu dílem neopodstatněného, dílem nepřípustného, rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. b), e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, když procesním důvodům, zakládajícím nepřípustnost ústavní stížnosti, bylo třeba dát přednost, a proto nebylo nutno volit postup podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 17. října 2001