ECLI:CZ:US:2001:3.US.61.01
sp. zn. III. ÚS 61/01
Usnesení
III. ÚS 61/01
Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele V.K., zastoupeného JUDr. J.P., o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. listopadu 2000, č. j. 10 Ca 289/2000-16, ze dne 14. listopadu 2000, č. j. 10 Ca 287/2000-16, a ze dne 6. prosince 2000, č. j. 10 Ca 288/2000-15, ve spojení s rozhodnutími FŘ ze dne 21. června 2000, č. j. 36/110/2000, ze dne 21. června 2000, č. j. 33/110/2000, a ze dne 21. června 2000, č. j. 35/110/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích a jim předcházejících rozhodnutí FŘ, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení jde o rozhodnutí, kterými došlo k porušení zákona a ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 1 Protokolu č. 1 k této Úmluvě. Uvedl, že považuje za nesprávné celé správní řízení, ve kterém byla ukládána daňová povinnost, přičemž správce daně nepřihlédl k uplatněným námitkám, neprovedl důkaz výpovědí navržených svědků, jak ve správním řízení tak v řízení u soudu nebyla realizována a objektivně posouzena zásada volného hodnocení důkazů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích, proti nimž ústavní stížnost směřuje, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud se v těchto rozhodnutích vypořádal se všemi námitkami žalobce a vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody, pro něž na straně žalovaného, který postupoval v souladu s §2 odst. 3, s §31 odst. 5 i s §50 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, nesprávnost při dodatečných výměrech daně žalobci nezjistil. S těmito závěry se Ústavní soud ztotožňuje.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2001