ECLI:CZ:US:2001:3.US.67.01
sp. zn. III. ÚS 67/01
Usnesení
III. ÚS 67/01
Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele I.D., zastoupeného Mgr. M.S., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2000, sp. zn. 6 To 454/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2000, sp. zn. 6 To 454/2000, s tím, že podle jeho přesvědčení k jeho odsouzení pro trestné činy došlo na základě důkazů získaných nezákonným způsobem, na základě nepřímých důkazů a po jejich nerovnocenném vyhodnocení. Proto se cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy ČR. Poukázal na průběh vyšetřování, na okolnosti použití operativní techniky a na způsob hodnocení důkazů takto získaných.
Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě ve svém písemném vyjádření ze dne 16. července 2001 poukázal na odůvodnění stížností napadeného usnesení a navrhl její zamítnutí s tím, že se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel uplatnil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2 T 186/2000 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2000, sp. zn. 6 To 454/2000, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Postup orgánů činných v trestním řízení při zajišťování důkazů nebyl shledán v rozporu s §2 odst. 5 a s §88 odst. 4 trestního řádu, soudy při jejich hodnocení tak činily v souladu s §2 odst. 6 trestního řádu. Jak vyplývá z obsáhlého a vyčerpávajícího odůvodnění stížností napadeného usnesení, soud II. stupně se vypořádal se všemi námitkami, které obžalovaný v odvolání uplatnil, a proto na toto odůvodnění lze odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2001