ECLI:CZ:US:2001:3.US.681.2000
sp. zn. III. ÚS 681/2000
Usnesení
III. ÚS 681/2000
Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě, složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. V., zastoupeného Mgr. L. H., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. 5 To 137/2000, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. ledna 2000, sp. zn. 10 T 20/99, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 1998, sp. zn. 15 Co 257/98, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne
19. dubna 2000, sp. zn. 5 To 137/2000, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne
17. ledna 2000, sp. zn. 10 T 20/99, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení byla jimi porušena základní práva, zaručená čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že byl odsouzen pro spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy dle §213 odst. 1 trestního zákona, a to na základě rozsudku z občansko-právního řízení, kterým byla stanovena výše výživného na základě zákona, jehož ustanovení označil za stojící v rozporu s ústavním zákonem, když neumožňuje přezkoumání výroků odvolacího soudu, jimiž byl změněn rozsudek soudu I. stupně. Z uvedených důvodů proto navrhl také zrušení rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Co 257/98, kterým odvolací soud potvrdil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 2. 1998, č. j.
P 644/95-221, o zvýšení výživného pro nezletilé děti, změnil však výrok o dlužném výživném. Dále stěžovatel poukázal na to, že se cestou ústavní stížnosti domáhal přezkoumání předmětného rozsudku Ústavním soudem, usnesením ze dne 15. prosince 1999, sp. zn. IV. ÚS 507/98, byl návrh odmítnut. V souvislosti s řízením před Ústavním soudem uvedl, že ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje ve vztahu k těm, co mají vzdělání právního směru, za diskriminační a navrhl, aby bylo zrušeno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a) odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
S ohledem na výše uvedené a na zjištění, že rozsudek Městského soudu v Praze
č. j. 15 Co 257/98-262 byl vydán již 25. srpna 1998, je nepochybné, že navrhovatel, který ústavní stížnost proti tomuto rozsudku podal až dne 20. listopadu 2000, učinil tak po lhůtě k tomu stanovené. Proto je odmítnutí tohoto návrhu odůvodněno ustanovením §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pokud jde o napadená rozhodnutí v trestní věci, vedené pod sp. zn. 10 T 20/99 u Obvodního soudu pro Prahu 1 a sp. zn. 5 To 137/2000 u Městského soudu v Praze, zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl, když nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a ve svých rozhodnutích, jimž byl stěžovatel odsouzen pro spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy dle §213 odst. 1 trestního zákona, dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Z tohoto důvodu byl návrh, směřující proti nim, shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Návrh na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyl podán osobou oprávněnou, a proto jeho odmítnutí je odůvodněno §43 odst. 1 písm. c) a §74 citovaného zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 25. ledna 2001