ECLI:CZ:US:2001:3.US.707.2000
sp. zn. III. ÚS 707/2000
Usnesení
III. ÚS 707/2000
Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. K., a V.K., obou zastoupených JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. září 2000, sp. zn. 29 Cdo 1589/2000, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2000, sp. zn. 23 Co 123/2000, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti, podané ve lhůtě k tomu stanovené, domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. září 2000 (29 Cdo 1589/2000-141) a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2000 (23 Co 123/2000-115). Uvedli, že se jimi cítí dotčeni na právech zaručených čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy ČR. Vyslovili přesvědčení, že obecné soudy nesprávně hodnotily právní úkon o sjednání smluvní pokuty, učiněný podle §544 a §545 obč. zák. jako neplatný, když nedůvodně použily §3 a §39 obč. zák.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Z obsahu ústavní stížností napadených rozsudků, zásah do práv, které stěžovatelé v návrhu uplatňují, shledán nebyl. Dovolání stěžovatelů, podané podle §239 odst. 2 občanského soudního řádu, Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. září 2000 odmítl s tím, že napadený rozsudek odvolacího soudu neměl po právní stránce zásadního významu. V odůvodnění svého rozhodnutí, s jehož obsahem se Ústavní soud ztotožňuje, se vypořádal s námitkami stěžovatelů k aplikaci §544 odst. 2 obč. zák.- o sjednání smluvní pokuty, §3 a
§39 obč. zák. - o neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Poněvadž nebylo zjištěno, že by se výše označené obecné soudy v řízení a rozhodnutí dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném řízení a hodnocení důkazů nevyhověly žalobě stěžovatelů, uplatňující smluvní pokutu ve výši 3 % z dlužné částky denně, byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, v souladu
s §43 odst. 2 písm. a) zákona, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 8. února 2001