ECLI:CZ:US:2001:3.US.744.2000
sp. zn. III. ÚS 744/2000
Usnesení
III. ÚS 744/2000
Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele T. E., s. r. o., zastoupeného JUDr. I. Z., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2000, č. j. 22 Ca 572/99-24, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, vydaného dne 28. srpna 2000 po přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě - ve věci daně z přidané hodnoty. Ústavní stížnost odůvodnil tvrzením, že soud porušil ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 Ústavy ČR. Poukázal na dokazování prováděné správcem daně, na jeho hodnocení a to zejména pokud jde o výpověď p. D. a JUDr. K., dále na postup jak Finančního úřadu v Opavě, tak postup soudu, při němž mu nebylo umožněno ke všem údajným skutečnostem se vyjádřit.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě bylo zjištěno, že jmenovaný soud v souladu s §244 odst. 1 občanského soudního řádu přezkoumal zákonnost rozhodnutí, kterým Finanční ředitelství v Ostravě zamítlo odvolání stěžovatele proti dodatečnému vyměření daně z přidané hodnoty příslušným správcem daně, tj. Finančním úřadem v Opavě. Jak je zřejmé z podrobného odůvodnění rozsudku č. j. 22 Ca 572/99-24, soud se vypořádal se všemi námitkami, z nichž žalobce dovozoval nezákonnost napadeného rozhodnutí, Ústavní soud zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, v postupu soudu a v jeho rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv v předmětné věci poskytuje, neshledal.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2001