ECLI:CZ:US:2001:3.US.95.01
sp. zn. III. ÚS 95/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele T. P., zastoupeného JUDr. K. Š., advokátem, proti jinému zásahu Českého statistického úřadu ve spojení s návrhem na zrušení zákona č. 158/1999 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 9. 2. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 12. 2. 2001. Návrh směřoval proti postupu státu při zamýšleném sčítání lidu, kterým podle názoru navrhovatele bude porušeno jeho právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo zneužíváním údajů o jeho osobě, zakotvené v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně navrhovatel podal návrh na zrušení zákona č. 158/1999 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 (dále jen "zákon o sčítání lidu"), jehož užitím bude porušení práva způsobeno.
K odůvodnění svého návrhu navrhovatel uvádí, že způsob, jak český stát zamýšlí sčítání lidu provést, vytváří ze sčítání lidu zásah veřejné moci, jenž způsobí, že bude porušeno navrhovatelovo právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo zneužíváním údajů o jeho osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny. Navrhovatel dále uvedl, že z ustanovení §6 odst. 1, věty poslední, vyplývá, že k zásahu veřejné moci do navrhovatelova práva dojde i tehdy, když navrhovatel odmítne vykonat, co mu zákon o sčítání lidu ukládá. Navrhovatel proto žádal, aby Ústavní soud svým nálezem vyslovil, že Českému statistickému úřadu jako orgánu veřejné moci se zakazuje pokračovat v provádění úkonů směřujících k vykonání sčítání lidu, domů a bytů podle zákona o sčítání lidu. Současně žádal, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil zákon o sčítání lidu pro jeho rozpor s ustanovením čl. 10 odst. 3 Listiny.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že ústavní stížnost proti jinému zásahu veřejné moci lze podat tehdy, jestliže tímto zásahem již bylo porušeno základní právo navrhovatele nebo jeho základní svoboda chráněné ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami. V předmětné věci však navrhovatel brojí proti postupu orgánu státu - Českého statistického úřadu, který teprve bude realizován, v době podání návrhu Český statistický úřad ještě s procesem sběru dat ani nezačal. Na základě teprve v budoucnu realizované činnosti nelze dospět k závěru, že takovým postupem bude v budoucnu porušeno základní právo navrhovatele.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, protože k namítanému zásahu do základní práv navrhovatele nedošlo.
K návrhu na zrušení zákona č. 158/1999 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost odmítnuta proto, že Ústavní soud není příslušný k jejímu projednání, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2001