ECLI:CZ:US:2001:4.US.157.01
sp. zn. IV. ÚS 157/01
Usnesení
IV. ÚS 157/01
Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti E.F., zastoupené JUDr. W.F., proti usnesení Policie ČR, ze dne 20. 12. 2000, čj. ORTP-589/DV-TČ-2000, a usnesení OSZ ze dne 23. 1. 2001, čj. Zn 60/2001-2, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením orgánů činných v trestním řízení stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka je i nadále přesvědčena o tom, že V.K. se vůči ní dopustil trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, popř. trestných činů zvýhodňování věřitele dle ustanovení §256a a poškozování věřitele podle §256 odst. 1, 3 trestního zákona a z tohoto důvodu mělo trestní stíhání proti němu pokračovat. Orgány činné v trestním řízení vycházely zcela jednostranně pouze z tvrzení samotného podezřelého, aniž by si vyžádaly její vysvětlení, listiny, které má k dispozici, a vyslechly osoby, které uváděla. Z těchto důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z prošetřovacího spisu Policie ČR, sp. zn. ORTP-1089/DV-TČ-2000, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka dopisem ze dne 2. 10. 2000 dala podnět k zahájení trestního stíhání V.K. pro spáchání shora uvedených trestných činů. V tomto svém podání uvedla, že v průběhu roku 1997 dodala firmě V.K. potravinářské zboží v celkové hodnotě 366 386,30 Kč, přičemž dodávka zboží byla fakturována dne 17. 9. 1998 ve výši 220 775,40 Kč s datem splatnosti 8. 10. 1998 a dále fakturou ze dne 30. 9. 1998 ve výši 145 610,90 Kč s datem splatnosti 21. 10. 1998. V.K. po urgenci stěžovatelky uhradil dne 1. 12. 1998 pouze 10 000,-- Kč a do současné doby jí dluží 356 386,30 Kč. Přitom podle výpisu z obchodního rejstříku vložil do společnosti G., zapsané do obchodního rejstříku 18. 11. 1998, vklad 78 000,-- Kč. Policejní orgán k věci vyslechl V.K., R.S. a z úplného výpisu obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem zjistil, že vklad byl V.K. zaplacen na účet uvedené společnosti již 13. 8. 1998, tedy ještě před fakturací stěžovatelkou dodaného zboží. Již konstatovaným usnesením Policie ČR byla věc odložena, neboť nejde o trestný čin. V důvodech svého rozhodnutí uvedl policejní orgán, že také V.K., resp. firma M., má pohledávky v celkové výši 5 382 337,-- Kč, zatímco závazky jdou pouze do částky 1 000 000,-- Kč. Všechny tyto pohledávky jsou vymáhány, jinými slovy, firma V.K. se potýká se stejnými problémy jako firma stěžovatelky, takže skutková podstata žádného z trestných činů není naplněna. K odvolání stěžovatelky rozhodlo OSZ napadeným usnesením tak, že podanou stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítlo, když se v podstatě ztotožnilo s důvody uvedenými v předchozím rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 5 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. V odst. 6 citovaného ustanovení se konstatuje, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z ničeho, co je patrno z připojeného spisu a co se vztahuje k projednávané věci, však nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení těmto povinnostem nedostály. Vytýká-li stěžovatelka napadeným rozhodnutím, že nebyly provedeny další důkazy, zejména výslech jí uváděných svědků, může toto tvrzení jen stěží obstát, neboť to, co stěžovatelka uvedla ve svém podání, jakož i později, uvedení jakýchkoli dalších osob postrádá. Stěžovatelce lze tedy stěží přisvědčit v tom, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. května 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu