ECLI:CZ:US:2001:4.US.20.01
sp. zn. IV. ÚS 20/01
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.M., zastoupeného JUDr. Z.S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2000, sp. zn. 4 To 12/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. prosince 1999, sp. zn. 1 T 21/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. ledna 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze. Odvolací soud rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvého stupně pouze v části týkající se výroku o trestu a nahradil jej výrokem novým, když současně výrok o vině nebyl odvolacím soudem dotčen.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala veškeré náležitosti ústavní stížnosti, zejména nebyl stěžovatel právně zastoupen dle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), a proto byl dopisem ze dne 15. ledna 2001 vyzván k odstranění vad podání. Dne 25. ledna 2001 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti od právního zástupce stěžovatele.
K ústavní stížnosti si Ústavní soud rovněž vyžádal sdělení od soudu prvého stupně, kdy bylo stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, doručeno napadené rozhodnutí. Z přípisu Krajského soudu v Plzni ze dne 15. března 2001, doplněného kopiemi doručenek, shledal Ústavní soud, že doručení rozsudku Vrchního soudu v Praze stěžovateli bylo vykázáno dne 16. května 2000.
Na základě této skutečnosti, aniž by Ústavní soud vyžadoval další podklady, konstatoval, že podání bylo učiněno po uplynutí zákonné lhůty 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zákona).
S ohledem na uvedenou okolnost proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako podanou po lhůtě dle ustanovení §43 odst. 1 lit. b) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 3. května 2001
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj