ECLI:CZ:US:2001:4.US.353.2000
sp. zn. IV. ÚS 353/2000
Usnesení
IV. ÚS 353/2000
Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti P. P., zastoupeného Mgr. R. A., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 6. 2000, čj. 4 To 384/2000-17, a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 5. 2000, čj. Nt 232/99-8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že byl vzat do vazby podle §68 trestního řádu z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), c) trestního řádu. Dne 18. 3. 1997 byl však stěžovatel propuštěn na svobodu, neboť Okresní státní zastupitelství v Litoměřicích nedodrželo zákonnou 15 denní lhůtu k podání návrhu na prodloužení lhůty vazby ve smyslu ustanovení §71 odst. 6 trestního řádu. Po propuštění stěžovatele z vazby se tento dostavoval na předvolání příslušných policejních orgánů, přesto však bylo po něm vyhlášeno pátrání a napadenými rozhodnutími byl opětovně vzat do vazby. Tím došlo k porušení čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") , neboť doba stanovená zákonem byla překročena. Stěžovatel poukazuje rovněž na čl. 2 Listiny, čl. 4 a čl. 95 Ústavy ČR, a ze všech uvedených důvodů se proto domáhá zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu Nt 232/99 Okresního soudu v Litoměřicích Ústavní soud zjistil, že Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem přípisem ze dne 26. 11. 1999 požádalo Okresní soud v Litoměřicích o vydání příkazu k zatčení stěžovatele podle §69 trestního řádu, kterémužto návrhu Okresní soud v Litoměřicích dne 19. 1. 2000 vyhověl. Po zatčení stěžovatele dne 15. 5. 2000 rozhodl Okresní soud v Litoměřicích napadeným usnesením tak, že stěžovatel se podle ustanovení §67 odst. 1 písm. a), c) trestního řádu bere do vazby. K stížnosti stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením tak, že podle ustanovení §149 odst. 1 písm. a) trestního řádu napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že stěžovatel se bere do vazby podle §68 a §69 odst. 5 trestního řádu z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) trestního řádu a že podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu se písemný slib stěžovatele nepřijímá.
Podle ustanovení čl. 8 odst. 5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem. V projednávané věci je nepochybné, že stěžovatel byl ve vazbě od 18. 9. 1996 do 18. 3. 1997, kdy byl propuštěn z vazby proto, že státní zástupce podal návrh na prodloužení lhůty trvání vazby opožděně a nedodržel zákonem požadovanou lhůtu 15 dnů (usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 1997, čj. Nt 134/97-21). Ustanovení §71 týkající se vazebních lhůt a jejich dalšího trvání nelze obcházet novým zadržením obviněného, pokud v mezidobí nevyvstane žádná nová skutečnost umožňující závěr, že je zde nový důvod vazby. O takový případ však jde v právě projednávané věci, neboť uvedený nový důvod vazby spočívá ve zjištění obecných soudů, že stěžovatel pokračuje v páchání trestné činnosti
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu