ECLI:CZ:US:2001:4.US.358.01
sp. zn. IV. ÚS 358/01
Usnesení
IV. ÚS 358/01
Ústavní soud rozhodl dne 30. července 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V.S., zastoupeného JUDr. T.U., proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 10. 2000, čj. 8 C 77/95-189, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2001, čj. 13 Co 39/2001-208, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů týkajícím se nákladů řízení stěžovatel dovozuje, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Porušení svého práva na soudní ochranu spatřuje stěžovatel v tom, že soudy obou stupňů při určování výše náhrady nákladů řízení vycházely z kupní ceny uvedené v uzavírané smlouvě mezi manžely K., a nezletilým E.U. a nevzaly vůbec v úvahu, že stěžovatel účastníkem uzavírané smlouvy vůbec nebyl. Předmětem sporu byl tedy právní úkon jako takový, což je věc penězi neocenitelná, a nadto petit žaloby směřoval na určení neplatnosti právního úkonu, zatímco hodnota nemovitosti podstatou sporu nebyla.
Z obsahu spisu 8 C 77/95 Okresního soudu ve Zlíně Ústavní soud zjistil, že žalobou došlou tomuto soudu dne 30. 8. 1995 domáhal se stěžovatel určení neplatnosti shora uvedené kupní smlouvy z 8. 7. 1994. Již citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně byla však žaloba zamítnuta, přičemž stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit třetímu žalovanému na nákladech řízení částku 36 330,-- Kč, zatímco čtvrtému žalovanému částku 32 700,-- Kč. V odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení uvedl tento soud, že v řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy je předmětem věc ocenitelná penězi, v konkrétním případě kupní cena dle smlouvy z 8. 7. 1994.. K odvolání stěžovatele směřujícímu proti výroku o nákladech řízení rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením tak, že rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi stěžovatelem a žalovanými nezletilým E.U. a J.U. potvrdil. Pokud jde o určení tarifní hodnoty, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvého stupně, že v tomto případě jde o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem je věc penězi ocenitelná, když její cena je dána kupní cenou v době prodeje. Na tomto závěru, který zcela jednoznačně vyplývá z dikce ustanovení §8 odst. 1 ve vztahu k ustanovení §9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., nemůže nic změnit ani argument stěžovatele, že sám nebyl účastníkem napadeného právního úkonu, neboť tarifní hodnota se vztahuje k věci, která je předmětem právního úkonu, nikoli k osobě, která je jeho účastníkem.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti přehlíží tu základní skutečnost, že Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) rozhoduje, pokud jde o ústavní stížnosti, o těch případech, došlo-li k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR). O takový případ však v projednávané věci evidentně nejde, neboť ústavní stížnost směřuje pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení, tedy nikoli proti rozhodnutí ve věci samé, tedy proti výroku obecných soudů, kde ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. nepřipadá v úvahu ani dovolání (viz rozhodnutí č. 9/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS, též Komentář k občanskému soudnímu řádu, 5. vydání, str. 987). Tato posléze uváděná skutečnost přirozeně neimplikuje nevyhnutelně i fakt nepřípustnosti ústavní stížnosti, jež by však byla podmíněna pouze extrémním vybočením soudu při výkladu zákona. Tak se však v projednávané věci nestalo, neboť obecné soudy výrok o nákladech řízení odůvodnily způsobem, který s uvedenou extrémností nemá nic společného.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 30. července 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu