ECLI:CZ:US:2001:4.US.380.01
sp. zn. IV. ÚS 380/01
Usnesení
Č E S K Á R E P U B L I K A
U S N E S E N Í
Ú s t a v n í h o s o u d u
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti G.G., zastoupeného Mgr. R.A., proti postupu České republiky - Ministerstva spravedlnosti, při vyřizování žádosti ze dne 8. 6. 2001, o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 6. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem uložil České republice - Ministerstvu spravedlnosti kladně vyřídit jeho žádost ze dne 8. 6. 2001 o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 120/2001 Sb., která mu byla údajně způsobena nezákonným usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 1999, č.j. 20 K 29/96-22, o prohlášení konkursu na majetek dlužníka S., jež bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2001, č.j. 2 Ko 140/99-241. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud předběžným opatřením podle §80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), uložil České republice - Ministerstvu spravedlnosti mu poskytnout zálohu na náhradu škody uplatněné v jeho žádosti ze dne 8. 6. 2001.
V odůvodnění ústavní stížnosti, postrádajícím jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, stěžovatel popsal dosavadní průběh řízení ve věci konkursu na majetek společnosti S., spol. s r. o., a svůj dosavadní postup při uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu. Uvedl, že pokud ministerstvo spravedlnosti jím vyčíslenou náhradu škody včas neposkytne, nebude schopen zahájit své podnikatelské aktivity, čímže se vystavuje nebezpečí další majetkové újmy a nárůstu svých finančních závazků, s reálným nebezpečím konkursního řízení proti němu samotnému.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona. Jak vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatel uplatnil svůj nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Ostravě vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti žádostí ze dne 8. 6. 2001, přičemž jeho žádosti dosud nebylo vyhověno. V takovém případě však má k dispozici procesní prostředek dle §15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tj. možnost domáhat se náhrady škody u soudu, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Ústavní stížností pak by teoreticky bylo možné napadnout pouze konečné rozhodnutí ve věci, budou-li k takovému postupu ústavněprávní důvody. Do té doby je nutno ústavní stížnosti považovat za nepřípustnou ve smyslu §43 odst. 1 písm. e) zákona, v návaznosti na ust. §75 odst. 1 zákona.
Z obdobných důvodů nevyhověl Ústavní soud žádosti o vydání předběžného opatření, když navíc stěžovatelem formulovaný petit takového opatření zřejmě přesahuje pravomoc Ústavního soudu upravenou v §80 odst. 1 zákona. Toto ustanovení je ustanovením specielním, které nepochybně vylučuje analogické užití o.s.ř., jehož se dovolává právní zástupce stěžovatele.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. 7. 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj